Youth and Beauty Mystique: riziko, které si žena (ne)vybrala Youth and Beauty Mystique: riziko, které si žena (ne)vybrala

Youth and Beauty Mystique: riziko, které si žena (ne)vybrala

Termín feminine mystique stačil od doby, kdy Betty Friedan vydala stejnojmennou knihu, zdomácnět, zejména ve feministické kritice každodenního života společnosti. Past, kterou na sebe ženy vytváří přílišnou investicí do genderové identity, když se řídí internalizovanými stereotypy, se však může týkat i mužů, jak zaznělo v jednom z mých starších článků: ,,Lze usuzovat, že dojde-li k opuštění logiky predestinace genderem v sociálních a ekonomických otázkách, bude probourán i „skleněný strop“ bránící mobilitnímu vzestupu u žen, ale i u mužů, kteří například opustí zaměstnání z důvodu péče o dítě.“ Navazoval jsem tím na práci socioložky Stephanie Coontz, která poprvé v roce 2013 přichází s další ,,mystikou“, jež nazvala The Youth and Beauty Mystique. [1] Ta se týká mládí a krásy a naráží na skutečnost, že ačkoliv dnes nebývá společensky přijatelné, aby se manažer obklopil jen krásnými mladými spolupracovnicemi, v privátní sféře dochází docela běžně k situacím, ve kterých se padesátiletý muž ožení s výrazně mladší ženou, aniž by to mezi jeho přáteli vzbuzovalo nějaké otázky.

Podle Coontz však youth mystique, kterou bychom jinak mohli označit také jako hypergamii žen, vychází převážně z volby mužů. [2] Navazuje přitom na výzkum, který společně se socioložkou Elizabeth McClintock realizovala na vzorku manželství uzavřených v letech 1970 až 1988. Výsledná statistika ukázala, že muži si častěji volí ženy mladšího věku; muži mladší 30 let se obvykle žení se ženou o méně než dva roky mladší, po ,,třicítce“ už je ale žena průměrně o 4 roky mladší, u čtyřicátníků činí rozdíl 6 let, u šedesátníků je partnerka dokonce mladší průměrně o 8 let. Čím je tedy muž starší, tím větší roli hraje ideál mladosti jeho partnerky, což příznačně ilustruje například také protektorátní snímek režiséra Vladimíra Slavínského Muži nestárnou z roku 1942.

Past, o které mluvíme, se projevuje zhoršováním situace všech stárnoucích žen, pro něž se stává čím dál obtížnější najít si partnera, ocitnou-li se svobodné. Socioložky ze svého vzorku mimo jiné spočítaly, že se s rostoucím věkem značně snižuje počet ,,dostupných“ mužů. Na sto žen ve věku 36-45 let připadá 85 mužů, ve věku 46-55 je to 70 mužů, ve věku 56-65 let pak jen 60 mužů. To má za následek viditelnou snahu žen o omlazení svého vzhledu, na což je samozřejmě připraven i kosmetický průmysl, se zvyšující se dostupností ale roste také výskyt zákroků z oblasti estetické chirurgie. Coontz v tomto ohledu zmiňuje ještě tzv. ,,cougars“ (,,pumy“), tedy starší ženy, které loví mladé muže, nicméně jejich existence i přes zájem médií (často se jedná o celebrity) na věci nic nemění, protože se provdávají za partnery nejčastěji jen na několik let, bez ohledu na jejich věk.

Netýká se to jen žen, ale přesto…

Youth mystique má také souvislost s vyšší rozvodovostí, a to oboustranně, týká se tedy obecně heterogamních vztahů, proto Coontz píše o ceně, kterou platí ženy i muži. Mladší partner častěji opouští starší partnerku a stejně tak mladší partnerka častěji opouští staršího partnera než naopak, působení sňatkového věku je však samo o sobě dále strukturované, podobně jako je tomu u sňatkového vzdělání, jak podotýká Petr Pakosta ve článku Vliv věkové a vzdělanostní homogamie a sňatkového věku na stabilitu prvního manželství. [3] Podle jeho výzkumu tuzemských sňatků v roce 1994 působila hypergamie ženy (jinými slovy tendence vdát se za muže s vyšším sociálním postavením, zpravidla vyššího věku nebo vzdělání) na udržení sňatku oproti opačnému modelu hypergamie mužů pozitivně. Svazek mladší ženy se starším mužem tedy v rámci obecně vyššího procenta rozvodovosti u heterogamních vztahů bývá stabilnější, než kdyby tomu bylo naopak. Z toho je přesto s vědomím youth mystique, působícího už ve výběru partnerky, snadné usoudit, kdo tahá za kratší konec provazu.

Otázka, která před námi stojí od začátku tohoto textu, tedy zní: proč to ženy dělají, proč se dobrovolně pouští do pasti, podobné té z feminine mystique? Vždyť ženy obvykle jen nečekají pasivně na okamžik, kdy si je vybere starší muž, jsou to zároveň ony samotné, kdo si vybírá starší muže. Přestože si mohou uvědomovat zvýšené riziko, do kterého se působením této mystiky dostávají, je třeba dodat, že se nejedná jen o prostý důsledek jejich individuální volby. To nás vrací k úvahám o nezamýšlených důsledcích genderově stereotypního prostředí společnosti preferující mládí a mladistvý vzhled žen a k úvahám o nerovnosti postavení, která je základem tradiční ženské hypergamie.

Neměla by proto zapadnout nenápadná poznámka, kterou jsem zmínil ve druhém odstavci: youth mystique vychází převážně z volby mužů. Dodejme, že v patriarchální společnosti. Proto je důležité dále studovat, jestli taková daná společnost opravdu je. [4] Obecně však platí, že je těžké se vymanit z genderového řádu, který je v člověku ,,pěstován“ již od narození a který zakládá budoucí genderovou nerovnost v sociálním postavení. Když píše Pierre Bourdieu o nadvládě mužů, opírá se o koncept symbolického násilí, ke kterému podle něj dochází ,,tehdy, jestliže ovládaný nemůže jinak, než vládnoucího (a tedy nadvládu) uznávat, protože k reflektování jak jeho, tak sebe sama, přesněji řečeno k reflektování vztahu mezi sebou a jím, disponuje pouze nástroji poznání, které s ním má společné a které nejsou ničím jiným než osvojenou formou vztahu nadvlády, a ukazují proto tento vztah jako přirozený…„. [5] Pokud budeme s tímto souhlasit a přiznáme, že platí patriarchální genderový řád – tedy že je tento řád, jazykem Bourdieua, součástí našeho habitu – nemůžeme sociální realitu chápat jako příčinu tohoto řádu, musíme ji chápat jako důsledek. Není potom divu, že volba staršího partnera je vnímána jako racionální či přirozená.

Poznámky

[1] COONTZ, Stephanie. 2015. ,,The Youth and Beauty Mystique: Its Costs for Women AND Men“ In: The Society Pages, 26. 1. 2015. [Dostupné online 5.2.2015 <thesocietypages.org/ccf/2015/01/26/the-youth-and-beauty-mystique>]

[2] Je příznačné, že v běžném jazyce je obvykle pojem hypergamie vykládán jako tendence ženy najít si partnera s vyšším sociálním statusem. Lze soudit, že to vychází ze stereotypního vnímání a internalizace tradičních rolí. Samotná hypergamie, stejně jako antonymum hypogamie, přitom samozřejmě implicitně nemá přiřazený gender.

[3] PAKOSTA, Petr. 2012. ,,Vliv věkové a vzdělanostní homogamie a sňatkového věku na stabilitu prvního manželství“ In: Data a výzkum – SDA Info 2012, Vol. 6, No. 1: 51-75. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. [Dostupné online 5.2.2015 <dav.soc.cas.cz/uploads/64691cc08a5b7add5ae09ef62bfb3f65c1facb49_DaV12_1_p51_75.pdf>]

[4] V tomto ohledu by bylo proto velice zajímavé sledovat například demografické rozdíly (sňatečnost, rozvodovost aj.) mezi jednotlivými zeměmi, jako je USA, Česko nebo často skloňovaná kolébka rovného přístupu Švédsko (a jiné severské země).

[5] BOURDIEU, Pierre. 2000. Nadvláda mužů. Praha: Karolinum, s. 34-35.

Zdroj úvodní ilustrace: freeimages.com.

Komentáře

komentářů