Bratři Karamazovi: esej o lidství a víře člověka

Nekompetence, kterou pociťuji, když toto píši, souvisí se dvěma zásadními a těžkými pocity, které se dostavily bezprostředně po dočtení posledního slova. První bylo téměř rozčilení z nedokončenosti – chaos a nevěření, že je to konec. Teprve později jsem se dozvěděl, že je román nedokončený. Kráter v duši se trochu zhojil. A slova v Dostojevského vlastním úvodu, že musí začít …

MY: nad románem Jevgenije Zamjatina

Spíš než bych zde rozvíjel hypotézy o souvislosti Zamjatinova románu s totalitním zřízením v tehdejším Sovětském svazu, než bych vyřknul obvyklé mínění recenzentů a kritiků, že sdělení knihy je především politické, než bych oněch dvě stě stran uzavřel do malé, těsné krabičky s nápisem anti-utopie, zkusím napsat pár řádek o tom, co bychom tímto zjednodušením mohli ztratit.