Možná jste v nedávné době zaznamenali zprávu o hipsterovi, kterému se nelíbilo, že jeho fotografie byla použita jako ilustrační ke článku o konformismu antikonformistů. Posléze se však prý ukázalo, že to nebyla jeho fotografie, jen prostě vypadal stejně.

Tato humorná historka uvedla nedávný článek The hipster effect: Why anti-conformists always end up looking the same, který vyšel v časopise MIT Technology Review. Ten shrnuje, jak komplexní věda vysvětluje, proč snahy odmítnout mainstream končí novou konformitou.

Hipsterům jsme se v našem časopise věnovali poprvé už před 6 lety v textech Řekni mi, že jsem hipster, ještě jednou… a Hipsteři: bohémská etika a duch flexibility. Od té doby prošel pohled na tento fenomén jistým vývojem a původní duch antikonformismu nahradila zejména představa specifické estetiky městského liberála. Přesto by byla škoda termín opouštět, protože nám stále pomáhá lépe pochopit a pojmenovat obecnější sociálně-kulturní mechanismus stávání se konformním v odmítání konformity.

A neměli bychom se ani nechat zmýlit a vnímat pojem jako něco zbrusu nového a neotřelého. Ti, kteří například sledují teorie módy, vědí, že móda vždy znamená dvojí pohyb: vždy jde o odlišení se od někoho a zároveň o připodobnění/připojení se k někomu jinému. Móda zároveň musí být „přečtena“ určitými aktéry, aby mohla být vnímána a legitimizována jako móda. Silný vliv zde má nepochybně trickle-down efekt, který je ukázkou toho, že móda většinou „stéká“ shora dolů: od celebrit, ze světových center módy, od haute couture po prêt-à-porter. Důležitou roli hrají gatekeepeři, tradičně klíčové módní magazíny a obchody (dnes patrně stále častěji insta-celebrity), jak popisuje japonská socioložka Yuniya Kawamura ve své dizertační práci Fashion-ology. V ní mluví o institucionalizaci módy a mechanismech, které stojí za difúzí módy.

Vraťme se však k hipster efektu. Ve zmíněném článku se o něm dočteme jako o „neintuitivním fenoménu, v němž lidé, kteří se staví proti mainstreamové kultuře, končí tak, že všichni vypadají stejně“. Podobné efekty se objevují mezi investory a v jiných oblastech sociálních věd.

Na otázku, jak tato synchronizace probíhá, se snaží odpovědět matematik Jonathan Touboul z massachusettské Brandeis University. Ve článku The hipster effect: When anticonformists all look the same (PDF) představuje studii způsobů přenosu informace, kterým společnost ovlivňuje jednání lidí ve svém rámci.

V úvodu svého textu klade následující otázku: Hipsteři se vyhýbají nálepkám a tomu být nálepkováni. Nicméně se všichni oblékají stejně a jednají stejně, přizpůsobují se ve své nekonformitě. Nejde skutečnost, že existuje hipsterský vzhled, proti všem hipsterským představám?

Dochází přitom k závěru, že populace hipsterů podstupuje určitý druh fázového přechodu, ve kterém se stává synchronizovaná s ostatními v odmítání mainstreamu. Má přitom jít o nevyhnutelný výsledek jednání velkých skupin lidí.

V Touboulově modelu je důležité zpoždění, se kterým jednotlivci detekují změny ve společnosti. Lidé totiž nereagují okamžitě. Když je například představen nový, vysoce módní model bot, nějakou dobu trvá, než je přijatý širší veřejností. Informace se mezi lidmi nejprve různými cestami šíří – jak ostatně píše o několik let dříve výše zmíněná Kawamura.

Touboul si chce odpovědět na otázku, za jakých okolností se hipsteři synchronizují a jak se to liší při změně propagační prodlevy a proporce hipsterů. Ve svém modelu simuluje, jak činitelé interagují, když někteří následují většinu a jiní jí odporují, a zjišťuje, že populace hipsterů nejprve jedná náhodně, když však projde fázovým přechodem, dostává se do oscilačního synchronizovaného stavu. Děje se to pro širokou škálu parametrů, že se však jednání může stát extrémně komplexním, záleží na způsobu, kterým hipsteři interagují s konformisty.

Když byla zkoumána skupina, ve které byl stejný počet hipsterů a konformistů, celá populace tíhla k náhodnému přepnutí mezi odlišnými trendy. Když si například většina lidí holí bradu, většina hipsterů si nechá narůst plnovous, a když se tento trend propaguje pro většinu populace, povede k nové, synchronizované změně v holení.

Analýza relativně jednoduchého binárního modelu podle autora umožnila docela dobře pochopit současnou roli šumu, zpoždění, proporcí hipsterů a mainstreamových jednotlivců a relativní vliv inter- a intra-populačních interakcí na vznik synchronizace. Mohlo by se nejspíš zdát, že je zbytečné zkoumat takové fenomény, podle Touboula však jeho výzkum může mít důležité implikace například v chápání synchronizace nervových buněk, investičních strategií nebo nepředvídatelné dynamice v sociální vědě.



Print Friendly, PDF & Email