Kriminologii opustily její hvězdy Stan Cohen a Jock Young Kriminologii opustily její hvězdy Stan Cohen a Jock Young

Kriminologii opustily její hvězdy Stan Cohen a Jock Young

Celosvětovou kriminologickou obec postihly v loňském roce dvě nezměrné personální ztráty. V lednu zemřel po mnohaleté nemoci Stanley „Stan“ Cohen (1942-2013), který se proslavil i za hranicemi sociálních věd populárním a v důsledku i často dezinterpretovaným konceptem morální paniky, jenž rozvedl v dnes již klasické studii Folk Devils and Moral Panics (1972). Ačkoli je s  morální panikou spojována povětšinou jeho osoba, tak prvním, kdo tento pojem v kriminologii použil, byl jeho neméně slavný kolega a v mnohém i názorový souputník William „Jock“ Young, který se narodil ve stejný rok jako Cohen a bohužel v prosinci stejného roku jako on i zemřel.

Životní dráhy Stana Cohena a Jocka Younga se poprvé protkly na London School of Economics, kde oba absolvovali postgraduální studium. V roce 1968 spolu s Ianem Taylorem (1944-2001), Paul Rockem, Laurie Taylorem, Mary McIntoshovou (1936-2013) a dalšími organizovali první setkání Národní konference o deviaci (National Deviancy Conference, NDC). Její založení bylo vyjádřením nesouhlasu nastupující generace britských kriminologů, kteří se pod vlivem americké sociologie deviace (Becker 1963; Cloward a Ohlin 1960; Cohen 1955; Goffman 1961; Matza 1964; Merton 1938) nehodlali spokojit s „intelektuálním ghettem pozitivismu“ (Young 1988:161), jenž panovalo v ostrovní kriminologii a tvořilo intelektuální subkulturu izolovanou od tehdejšího vývoje v sociálních vědách (Cohen 1988:80). Do roku 1979 proběhlo celkem deset setkání pod hlavičkou NDC a bylo vydáno několik fundamentálních sborníků a monografií. Jednalo se bezesporu o jedno z neproduktivnějších období kriminologie.

V roce 1971 byl publikován sborník Images of Deviance (Cohen 1971), obsahující mimo jiné i Youngovu stať (1971b) o mediální konstrukci morální paniky. Stejný rok vyšla knižně i Youngova dizertace The Drugtakers (1971a), založená na etnografickém výzkumu mezi uživateli drog v Londýně. I v ní je věnována pozornost médiím a kriminalitě, aniž by však byl koncept morální paniky explicitně zmíněn. O rok později byla vydána i zmiňovaná Cohenova (1972) slavná studie podrobně rozebírající Youngem načrtnutou tezi amplifikační spirály a též neprávem opomíjená monografie Psychological Survival (Cohen a Taylor 1972). Ta není zajímavá pouze svým tématem (jedná se o jednu z prvních etnografických studií každodennosti a deprivace ve věznici pro těžké zločince), ale i metodologicko-etickými okolnostmi. Cohen a jeho kolega Laurie Taylor nedostali oficiálně povolení k provedení výzkumu, a proto jej realizovali skrytě pod hlavičkou vzdělávacích kurzů pro vězně.

Jock Young

Jock Young

Young: od kritiky pozitivismu k radikální kriminologii a levicovému realismu

Další rok Young spolu s Cohenem editovali sborník víceméně recyklovaných textů k tématu mediální konstrukce kriminality (Cohen a Young 1973). Young se dále podílel na kolektivní monografii The New Criminology (Taylor, Walton, a Young 1973), kterou lze považovat za manifest tehdejší generace kriminologů. Jde o poměrně ostrou, místy až netolerantní kritiku pozitivistických a behaviorálních přístupů, ale i depolitizace sociálních věd. Autoři se ovšem nevymezují pouze proti tehdy dominantnímu proudu v britské kriminologii, ale i vůči svým původním ideovým východiskům v podobě interakcionismu, Durkheima a Mertona.

Kniha v době svého vzniku vyvolala značný, byť poněkud rozporný ohlas. Například Austin Turk (1974) ji označil za „perverzi vědy“ s dodatkem, že číst by ji měli jen ti, co mají hluboké znalosti v dané oblasti a dokáží tak rozpoznat „nesmysly“ v ní uvedené. Na druhou stranu právě radikální emancipace umožnila rozvoj tehdy poněkud zastaralého diskursu kriminologie, která se otevřela novým podnětům. Nutno podotknout, že sžíravě kritickému přístupu, avšak plného humoru, zůstal Young věrný i ve svých dalších textech. Je tomu i tak v obsáhlém úvodu k výročnímu vydání Nové kriminologie z loňského roku (Taylor, Walton, a Young 2013), v němž Young (tehdy již poslední žijící spoluautor) vzpomíná na období formování kritické, potažmo radikální kriminologie (srov. též Young 2013). Jedná se o jeden z jeho posledních textů.

Stejné trio autorů navázalo o dva roky později na předchozí monografii sborníkem Critical Criminology (Taylor, Walton, a Young 1975), do kterého byly vyjma jejich vlastních úvodních statí zařazeny i reprinty textů amerických radikálních kriminologů. Byla-li předchozí kniha především snahou vyrovnat se s pozitivistickou kriminologií, tak její pokračovaní je pokusem o budování vlastní marxistické kriminologie. Tato snaha ovšem selhala v důsledku nesystematičnosti, útržkovosti a romantizujícímu levicovému idealismu, vůči kterému se později sám Young, jak bylo jeho zvykem, k nelibosti ostatních radikálních kriminologů programově vymezil formulováním tzv. levicového realismu (Lea a Young 1984).

Stan Cohen

Stan Cohen

Cohen: inspirace v psychologii a sociologie deviace

Právě v  manifestním příklonu Younga k marxismu lze spatřovat rozdíl mezi ním a Cohenem. Zatímco prvně jmenovaný během své kariéry formuloval z levicových pozic, s nadsázkou řečeno, každých pět let jinou „kriminologii“ (nová, marxistická, kritická, radikální, socialistická, realistická, levicově realistická, kulturní atd.), tak Cohen se k podobným snahám stavěl skepticky a pod vlivem svého židovského původu a mladickému příklonu k sionistickému hnutí šel odlišnou cestou. V roce 1976 publikoval spolu s Laurie Taylorem monografii Escape Attempts (Cohen a Taylor 1976), ve které se zabýval otázkou, jaké jsou aktérské strategie rezistence a úniku z rutinní každodennosti v postmoderní době, jež se vyznačuje krizí identit. Jakkoli lze Cohena považovat za představitele kritického proudu myšlení, tak ve srovnání s  radikální kriminologií vyznívá tato studie s výrazným psychologickým přesahem jako libertariánská oslava individuální svobody a kreativity. Na její psychologické směřování navázal Cohen o mnoho let později svou poslední knihou States of Denial (2001) napsanou na základě více než desetiletého pobytu v Izraeli, kde se po rychlém ideovém vystřízlivění zapojil do ochrany lidských práv a zkoumal způsoby popírání institucionalizovaného násilí.

Z pohledu kriminologie je však důležitější jeho tvorba z 80. let, kdy vyšly dvě jeho vlivné knihy Visions of Social Control (1985) a Against Criminology (1988). V prvním díle Cohen analyzuje přeměnu sociální kontroly od 60. let minulého století. Dochází k závěru, že symbolická a instrumentální vyprázdněnost komunitarismu, resp. inkluzionistických praktik deklamujících toleranci a deinstitucionalizaci sociální kontroly, vedla k přesnému opaku, totiž k uplatňování tvrdých politik zákona a pořádku. Zvýšená míra sociální kontroly a růst její komplexity v období neoliberalismu od 70. let 20. století dle Cohena nevede k snížení projevů sociální deviace, nýbrž k zvýšení, neboť tyto podoby deviace mají iatrogenní povahu (koncept přebírá od Ivana Illicha a jeho kritiky alopatické medicíny), tj. jsou způsobeny samotnými mechanismy sociální kontroly. V tomto ohledu se názorově blíží k radikální či kulturní kriminologii s tím rozdílem, že pod vlivem Foucaulta klade důraz na diskurzivní praktiky a logiku moci, spíš než na hierarchicky uplatňovanou ideologii a útlak. Druhé dílo je sbírka kritických esejů, ve kterých Cohen v návaznosti na předchozí knihu reflektuje stav kriminologie jakožto disciplíny, vymezuje se jak vůči dominantním přístupům, tak radikální kriminologii a formuluje vizi sociologie deviace zbavené ortodoxie a obohacené o metodologickou a teoretickou pluralitu.

Pozdní období

Zatímco tvůrčí činnost Cohena v posledním desetiletí jeho života byla poznamenána Parkinsonovou chorobou, pro Younga se jednalo o velmi plodné období. Vyjma dílčích textů a editovaných sborníků, zejména na téma kulturní kriminologie (Ferrell, Hayward, a Young 2008; Hayward a Young 2004; Young 2004), napsal trilogii analyzující současné sociální problémy západní společnosti. V monografii The Exclusive Society (1999) se zabývá přechodem od společnosti inkluzivní (antropofagické) k exkluzivní (bulimické), která sice proklamuje toleranci a pluralitu hodnot namísto asimilace, avšak prakticky postrádá nástroje a možnosti ke skutečné integraci „Jiných“, které vyvrhuje na okraj společnosti (odtud metafora bulimie) nebo za zdi totálních institucí. Tyto závěry rozvíjí a reviduje v  díle The Vertigo of Late Modernity (2007) s cílem postihnout sociokulturní dynamiku pozdního kapitalismu, rozmazávání symbolických hranic, prekarizaci a ontologickou nejistotu. Obě knihy, jimiž Young výrazným způsobem překročil hranice kriminologie, připomínají svou makroteoretickou perspektivou, zacílením, stylem, ale i občasnou vágností pozdní dílo Zygmunta Baumana.

Trilogii Young završil mimořádnou prací Criminological Imagination (2011), v níž zužitkovává své bohaté zkušenosti a erudici k další sžíravé a neúprosné kritice mainstreamové kriminologie, kterou po vzoru svého oblíbence Charlese Wrighta Millse (1959) obviňuje z abstraktního empiricismu, falešné vědeckosti a odtržení od sociální reality. Vyzývá k obratu ke kritické etnografii, strukturální analýze zahrnující celkový kontext sociálního jednání a zapojení imaginace, která se z  myšlení kriminologů vytratila. Jakkoli tak činí pod novou nálepkou tzv. kulturní kriminologie, jde o postoje, ve kterých byl Young konzistentní po celý svůj život. Na Kriminologickou imaginaci chtěl navázat vydáním studie o Millsovi, Mertonovi a Lazarsfeldovi, ale bohužel to už nestihl.

S odchodem Stana Cohena a Jocka Younga ztratila kriminologie nejen své nejvýznamnější představitele posledních čtyřiceti let, ale také neúprosné kritiky, kteří se nikdy nezdráhali vymezovat vůči hlavnímu směřování disciplíny, ba jí popírat jako takovou. Nezbývá než doufat, že jejich intelektuální odkaz bude náležitě oceněn i v tuzemském prostředí, například vydáním překladu některé z jejich publikací.

Autor je pracovníkem Katedry antropologie FF ZČU. Text byl původně určen pro věstník České kriminologické společnosti.

Literatura

  • Becker, Howard S. 1963. Outsiders: Studies in the Sociology of Deviance. New York; London: Free Press.
  • Cloward, Richard Andrew, a Lloyd Edgar Ohlin. 1960. Delinquency and Opportunity: a Theory of Delinquent Gangs. New York: Free Press.
  • Cohen, Albert K. 1955. Delinquent Boys: The Culture of the Gang. New York: Free Press.
  • Cohen, Stanley, ed. 1971. Images of deviance. Harmondsworth: Penguin.
  • Cohen, Stanley. 1972. Folk Devils and Moral Panics: Creation of Mods and Rockers. London: MacGibbon and Kee.
  • Cohen, Stanley. 1985. Visions of Social Control: Crime, Punishment and Classification. Cambridge: Polity Press.
  • Cohen, Stanley. 1988. Against Criminology. New York: Transaction Publishers.
  • Cohen, Stanley. 2001. States of Denial: Knowing about Atrocities and Suffering. Cambridge: Polity.
  • Cohen, Stanley, a Laurie Taylor. 1972. Psychological Survival: The Experience of Long-Term Imprisonment. New York: Penguin.
  • Cohen, Stanley, a Laurie Taylor. 1976. Escape Attempts: The Theory and Practice of Resistance in Everyday Life: London: Allen Lane.
  • Cohen, Stanley, a Jock Young. 1973. The Manufacture of News: Social Problems, Deviance and the Mass Media. London: Constable.
  • Ferrell, Jeff, Keith Hayward, a Jock Young. 2008. Cultural Criminology: An Invitation. Los Angeles; London: SAGE.
  • Goffman, Erving. 1961. Asylums: Essays on the Social Situation of Mental Patients and other Inmates. New York: Anchor Books.
  • Hayward, Keith J., a Jock Young. 2004. „Cultural criminology: Some notes on the script“. Theoretical Criminology 8(3):259–73.
  • Lea, John, a Jock Young. 1984. What is to be Done About Law and Order. Rep Sub. Harmondsworth: Penguin Books in association with the Socialist Society.
  • Matza, David. 1964. Delinquency and Drift. New York: Wiley.
  • Merton, R. K. 1938. „Social structure and anomie“. American sociological review 3(5):672–82.
  • Mills, C. Wright. 1959. The Sociological Imagination. New York: Oxford University Press, USA.
  • Taylor, I., P. Walton, a J. Young, ed. 1973. The New Criminology: For a Social Theory of Deviance. London: Routledge.
  • Taylor, I., P. Walton, a J. Young, ed. 2013. The New Criminology: For a Social Theory of Deviance. 40th Anniversary Edition. London: Routledge.
  • Taylor, Ian R., Paul Walton, a Jock Young. 1975. Critical Criminology. London: Routledge and Kegan Paul.
  • Turk, Austin T. 1974. „Review of The New Criminology: For a Social Theory of Deviance. by Ian Taylor; Paul Walton; Jock Young“. Contemporary Sociology 3(3):217–19.
  • Young, J. 1988. „Radical Criminology in Britain – the Emergence of a Competing Paradigm“. British Journal of Criminology 28(2):289–313.
  • Young, Jock. 1971a. The Drugtakers: The Social Meaning of Drug Use. London: MacGibbon and Kee.
  • Young, Jock. 1971b. „The role of the police as amplifiers of deviancy“. S. 27–61 in Images of Deviance, editoval Stanley Cohen. Harmondsworth: Penguin.
  • Young, Jock. 1999. The Exclusive Society: Social Exclusion, Crime and Difference in Late Modernity. London: SAGE.
  • Young, Jock. 2004. „Voodoo Criminology and the Numbers Game“. S. 13–28 in Cultural Criminology Unleashed, editoval Jeff Ferrell, Keith J. Hayward, W. Morrison, a Mike Presdee. Routledge Cavendish.
  • Young, Jock. 2007. The Vertigo of Late Modernity. London: Sage Publications Ltd.
  • Young, Jock. 2011. Criminological Imagination. Cambridge: Polity Press.
  • Young, Jock. 2013. „Early Days“. Crime Media Culture 9(2):197–201. 
Print Friendly, PDF & Email

Komentáře

komentářů

Ukázat komentáře Skrýt komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *