Na hoře Olivetské

Pak výš a výš stoupaje pod listím, ztrácel se v šedi mezi olivami a čelo, na němž ležel prach a stín, v prach rukou vložil, sláb jak stéblo slámy. Toto je konec. Konec po tom všem. To mám jít teď, kdy slepnu už a scházím? A proč chceš, abych musel tadytěm říkat, že jsi, když sám Tě …