Společnost Karlovarské Minerální Vody a.s. přichází v současnosti s kampaní, do které angažovala nově vznikající hudební skupinu AquaBabes. Nakolik firma, prodávající mimo jiné balenou vodu Aquila, stojí přímo za jejím vznikem a nakolik se jedná o obyčejnou virální kapmaň, ponechám nyní stranou, nicméně tyto ,,mladé talenty“ začínají rovnou pod křídly Universal Music a jejich marketing je tedy odváděn na profesionální úrovni (design, sociální sítě, klip na Óčku apod.). Co je však pozoruhodnější – protože takto shora protlačovaných produktů se každý rok objeví u nás a ve světě bezpočet -, je obsah jejich debutového singlu Neříkej mi baby. Jeho část, která se v klipu dokola opakuje, se totiž objevuje i v současném, masivně nasazeném reklamním spotu, jenž inzeruje vodu Aquila. ,,Neříkej mi bejby, nejsem tvojí holčičkou…,“ zaznívá v textu a podobně jako rým ,,nejsem exponát, co má tě hřát, tak neříkej mi bejby akorát,“ evokuje pro-feministickou rétoriku. Takové sdělení, které se navíc dostává do prime timeu, nemusí být na škodu. Naopak, dostane-li se navíc ,,původní“ videoklip k širší veřejnosti, může na ni kladně zapůsobit (po týdnu má 109 tisíc zhlédnutí). V čem je háček?
Že zpěvačky skotačí roztomile laškovně ve vodě, to se dá vzhledem ke sponzorovi stojícím za projektem pochopit. Koneckonců kontradikce obsahů není v umění ničím zvláštním, dokonce se dá přiznat tvůrcům dobrý nápad: panenky jsou na první pohled panenkami, jenže proto, že prostě chtějí a nikdo je pro to nemá co disciplinovat. Problém nastává, když zhodnotíme působení zmíněné továrny na balenou vodu ve vztahu k ženám. Společnost je dlouhodobým partnerem soutěže České Miss, výkladní skříně opačného přístupu k ženám: panenky jsou panenkami, když splní určitá kritéria a projdou se po mole v plavkách. O ,,vodě pro štíhlou linii“ (sic!) raději ani nemluvím.
Pro ilustraci tohoto paradoxu se stačí podívat následující video s panenkami tužícími těla v podpatcích na fitness strojích.
Přestože se v případě AquaBabes (zatím) jedná o vcelku chvályhodný počin co do obsahovosti sdělení (odmyslíme-li si záměr prodávat za nepoměrnou cenu něco, co teče většině lidí ve srovnatelné kvalitě z kohoutku, ačkoliv každé zboží má svého kupce, že ano), při vědomí zmíněného kontrastu zůstává v ústech nahořklá pachuť. Nelze se přitom zbavit srovnání s Budvarem tunelujícím subkultury. Aquila dělá něco velmi podobného s feministickou myšlenkou. Otázkou je, nakolik nás to může doopravdy obohatit.
Zdroj úvodní ilustrace: sxc.hu.
