Obnažená porn studies: vznik a vývoj

Porn studies – v češtině také pornografická studia – jsou oborem, který se věnuje zkoumání pornografie a jejích souvislostí napříč obory. Přestože však s extrémně jednoduchou dostupností a rostoucím počtem konzumentů po celém světě nabývá zkoumání pornografie stále větší důležitosti, rozkrývání povahy tohoto fenoménu se stále často setkává s nepochopením.

Zdánlivě nový a v Česku relativně neznámý obor zkoumání překvapuje veřejnost už několik desítek let. Kolem svého výzkumného tématu propojuje řadu oborů, ať už se jedná o mediální, filmová a kulturní studia, sociologii a psychologii, studia feminismu, historiografii, ekonomii, ale také například právní vědy. Výzkumnice a výzkumníci pokrývají širokou oblast: od produkce a konzumace pornografie a propojení s technologiemi, přes reprezentaci sexu, mužů a žen a dopady snadné dostupnosti pornografie až po obsah snímků, etickou rovinu pornografie nebo dopady konzumace pornografie na jedince a jeho sexuální život.

V článku se postupně podíváme na to, jak obor porn studies vznikl, jaké se ve zkoumání objevily trendy a čím se vědci zkoumající pornografii zabývají dnes.

Feministické „Sex Wars“

Vznik oboru sahá do sedmdesátých let 20. století a svůj původ má ve Spojených státech a Kanadě. Tehdy se debata o pornografii točila zejména kolem sporu mezi odpůrkyněmi a zastánkyněmi pornografie z řad feministek. Ve zkratce – ty první argumentovaly, že pornografie z žen dělá pouhé sexuální objekty, podporuje (sexuální) násilí na ženách a tedy ženám ubližuje, zatímco ty druhé argumentovaly, že pornografie má osvobozující potenciál a umožňuje ženám naplno prožívat svou sexualitu.  

Anti-pornografické feministické hnutí vystihuje slavná teze americké básnířky a aktivistky Robin Morgan: „Pornografie je teorie, znásilnění je praxe.“ (Morgan, 1980) Nejvýrazněji však tento tábor reprezentuje radikální feministická autorka Andrea Dworkin, členka hnutí Women Against Pornography, když se její slavná kniha Pornography: Men Possessing Women, publikovaná v roce 1981, stává jedním z vrcholů této debaty, označované jako „Sex Wars“ , případně také „Porn Wars“. V ní Dworkin argumentuje, že pornografie a pornografický průmysl ponižují ženy, dehumanizují je a propagují násilí proti ženám (Dworkin, 1981). V průběhu 80. let také spolu s Catharine MacKinnon, radikální feministkou a akademičkou, sepsisuje dokument Antipornography Civil Rights Ordinance, ve kterém navrhuje definici pornografie, argumentuje pro její škodlivost a následně se pokouší o její cenzuru. Jejich návrh ve Spojených státech neprošel, nicméně úspěch slavil v Kanadě (Segal, 1998).

Jejich snahy se neobešly bez odpovědi a v opozici k nim se tak brzy formuje liberální feministické hnutí, které je pornografii nakloněno mnohem více. Jejich cílem je dosáhnout „sexuálního osvobození, které by vyhovovalo jak ženám, tak mužům“ (Rubin, 1984). Podle liberálních feministek může být pornografie prospěšná, protože „dává celkový přehled o tom, co je na světě sexuálně možné; dává ženám prostor ‚bezpečně‘ zažít sexuální alternativy“ (McElroy, 1995: 74).

Česká vědkyně Kateřina Lišková, jež se tématu feminismu a pornografie věnuje ve své knize Hodné holky se dívají jinam (2009), identifikovala tři hlavní argumenty proti anti-pornografickému hnutí: liberální, antiesencialistický a strategický. Liberální argument se týká cenzury a spočívá v ochraně svobody slova. Antiesencialistický se zabývá záměnou genderu za biologické pohlaví – jímž není a s nímž nemůže být ztotožňován. Jak píše Lišková, „pojetí genderu v antipornografických krusádách nebezpečně koresponduje s velice konzervativní vírou v esenciálně odlišné povahy Muže a Ženy“ (2004: 2). Strategický argument pak tvrdí, že cenzura pornografie vede k represi sexuální svobody, nikoliv k prevenci sexuálního útlaku. Jeho další součástí je kritika spojování se s konzervativními politickými stranami, což Dworkin a MacKinnon ve své době udělaly ve snaze protlačit návrh cenzury pornografie. To podrývá emancipační potenciál feminismu, například v oblasti práv LGBTQ+ komunity či práv žen na interrupci (Lišková, 2004).

Existuje však i druhá strana. Ve své obhajobě pornografie XXX: A Woman’s Right to Pornography píše kanadská spisovatelka a feministka Wendy McElroy, že „pornografie je pro ženy prospěšná, jak v osobní, tak politické rovině“ (McElroy, 1995: 6). Dodává, že podle anti-pornografických feministek její výroky znamenají, že „jsem ženou, která je patriarchátem tak psychicky poškozená, že jsem se zamilovala do svého vlastního útlaku“ (McElroy, 1995: 6). Co začalo jako vyostřená diskuze, se rychle mění ve výzkum pornografie, jehož cílem je identifikovat obsah pornografie a jeho dopady na společnost. Tak se rodí zcela nová oblast vědeckého bádání.

Linda Williams a obrat ve zkoumání pornografie

Vzrůstající popularitu porn studies dokládá například publikace knihy americké profesorky filmové vědy Lindy Wiliams Hard Core: Power, Pleasure and the Frenzy of the Visible (1989). V jejím Williams tvrdí, že původním cílem bylo napsat soubor esejí o filmových žánrech, které „hýbou těly“ – o žánrech jako muzikály, komedie, hororové filmy, ale také pornografie. Když začala psát kapitolu o pornografii, předpokládala, že ji nic nemůže překvapit. Brzy se však ukázalo, že o žánru existuje více otázek, než odpovědí. Namátkou: Vznikají pornografické snímky jen pro potěšení mužů? A co ženy? Jsou ženy v pornografii trestány za to, že jsou sexuálními bytostmi? Je pornografie fetišizací ženského těla? Jak v pornografii funguje moc a potěšení? Tyto otázky pak způsobily, že se esej se rozrostla v celou knihu (Williams, 1989: X).

V její knize můžeme nalézt především jeden revoluční poznatek, a sice že „jednou z charakteristik, které pornografii definují (…) je její potřeba autenticity“ (Hardy, 2009: 5), což je však slib, který pornografie nemůže dodržet. Jak zmiňuje Williams v rozhovoru z roku 2018: „(…) největší záhadou pornografie totiž je – jak reprezentovat potěšení vizuálně tak, aby potěšila těla konzumentů?“ (Catuz, 2018). Žánr pornografie totiž stojí a padá na tom, jak moc autenticky dokáže působit – a zatímco mužské potěšení je vizuálně znázorněné záběrem na ejakulaci, tzv. money shot, ženské potěšení takto vždy ukázat – a dokázat – nelze. Skoro třicet let po publikaci knihy Hard Core Williams uzavírá, že problém vizualizace ženského orgasmu pro ni nadále zůstává onou velkou záhadou (Catuz, 2018).

Krátce po titulu Hard Core se také objevují další dvě knihy: Sex Exposed: Sexuality and the Pornography Debate (McIntosh & Segal, 1992) a Dirty Looks: Women, Pornography, Power (Gibson & Gibson, 1993). První svazek je především odpovědí na anti-pornografické argumenty: jeho autorky tu demonstrují, že „na rozdíl od toho, co tvrdí Dworkin a MacKinnon, pornografie je zřídka násilná a těžko je důvodem znásilnění“ (Sayers, 1992, 110). Druhá zmíněná kniha pak v bitvě proti anti-pornografickým argumentům pokračuje, jednotlivé eseje však zastupují celé spektrum názorů: „… od těch, které jsou nakloněné anti-pornografické feministické kritice pornografie, ale odmítají snahy o její cenzuru, až po ty, které zcela otevřeně oslavují to, co jejich autorky a autoři vidí jako subversivní a osvobozující potenciál pornografie,“ shrnuje obsah knihy Diane Waldman (1994) v recenzi pro odborný časopis Film Quarterly.

Ačkoliv zmíněné knihy pocházejí z devadesátých let, můžeme si všimnout, že se od sedmdesátých let dominantní téma při zkoumání pornografie příliš nezměnilo. Výrazný průlom přichází až s publikací editovaného svazku Porn Studies z roku 2004, jehož autorkou je již zmiňovaná Linda Williams. Název knihy zároveň pojmenovává celou oblast bádání.

Porn Studies je kolekcí esejí, která měla za cíl posunout se od anti- a pro- pornografické debaty. „Porn studies tohoto svazku se výrazně odchylují od trýznivých debat o sexuální politice, které charakterizují dřívější éru studia pornografie,“ píše Williams v úvodu (Williams, 2004: 1). Nabízí přitom pět tématických okruhů: (1) současná pornografie, (2) gay, lesbické a homosociální pornografie, (3) pornografie, rasa a třída, (4) softcore, hardcore a kouzlo pornografie a (5) pornografie a/jako avantgarda. Tím nastoluje zcela novou éru zkoumání pornografie.

Nová éra však nebyla poznamenaná pouze obratem od feministických debat. Pozornost se začala upírat také k rapidnímu rozvoji technologií, zejména internetu, a jeho vlivu na pornografii a její konzumaci. Internet totiž zcela změnil dostupnost pornografie a umožnil lidem snadno nahrávat jejich vlastní pornografické snímky do online prostoru. Lidé nyní mohou konzumovat pornografii z pohodlí svých domovů, ale také kdykoliv a kdekoliv na svých mobilních přístrojích. Není tedy překvapivé, že se objevilo hned několik svazků věnujících se těmto tématům, například Net.seXXX: Readings on Sex, Pornography, and the Internet (Waskul, 2004), C‘Lick Me: A Netporn Studies Reader (Jacobs & Pasquinelli, 2007) nebo porn.com: Making Sense of Online Pornography (Attwood, 2010). V knize Net.seXXX pokrývají autoři témata sexu po internetu, genderu, etiky a pornografie v kyberprostoru. Jak podotýká Waskul, snažili se zahrnout „vše o sexu a pornografii na internetu“ (Waskul, 2004: 2). Mnohem hlouběji se do tématu noří kniha C‘Lick Me, do níž přispěli svými esejemi jak akademici, tak umělci a aktivisté. Věnují se problematice queer a alternativních pornografií v kyberprostoru a zdůrazňují důležitost různých tělesných proporcí, queer sexuality, erotické blogosféry a aktivistického potenciálu pornografie. Poslední zmiňovaný svazek, porn.com, je rozdělen do tří tematických celků: pornografické praxe, pornografických stylů a pornografické kultury. Autoři esejí pokrývají různá témata, od dětské pornografie, swing kultur a hororového porna až po porozumění kvality v online pornografii. Každá z těchto tří knih nabízí jiný pohled na internetový sex a pornografii, což napovídá, o jak rozsáhlé a neprobádané téma se jedná.

Kromě svazků esejí vznikají samozřejmě i odborné články. Ty však vycházejí poměrně roztříštěně, neboť se žádný z existujících časopisů nevěnoval pouze studiu pornografie. Články byly proto publikovány v časopisech o sexualitě, například Sexualities, Archives of Sexual Behavior nebo Journal of Sex Research, případně v specifických oborových časopisech, jako jsou Journal of Gender Studies, Sexualization, Media & Society nebo Journal of Couple and Relationship Therapy. Vše mění až britská iniciativa z roku 2014 v podobě autorské trojice Clarissy Smith, Feony Attwood a Johna Mercera, kteří semkli pole porn studies a vytvořili první peer-reviewed akademický časopis dedikovaný pouze studiu pornografie – Porn Studies – rovnou pod křídly prestižního Routledge.

Vydání časopisu se neobešlo bez kritiky, která spočívala v osočení editorů ze zaujatosti. Redakční rada totiž sestává z výzkumníků, kteří nepopírají, že pornografie má svá úskalí, nicméně jsou proti její cenzuře – zařadit bychom je tedy mohli na pro-pornografickou stranu někdejších porn wars. Jednou z nejhlasitějších kritiček časopisu byla britská profesorka sociologie Gail Dines. Ta v článku pro The Guardian tvrdí, že „editoři časopisu pocházejí z pro-pornografického prostředí, které popírá tuny a tuny výzkumů podporujících negativní efekty pornografie“ (Cadwalladr, 2013). Ačkoliv zakladatelé časopisu s touto kritikou nesouhlasili, tvrzení Dines přitáhly pozornost. Petice vytvořená Jennifer Johnson, v níž vydavatelství Routledge obvinila ze zaujatosti a požadovala přejmenování časopisu na Pro-Porn Studies, přilákala 1010 podpisů, mezi kterými bychom nalezli jména „vysoce postavených akademiků ze Severní Ameriky a Evropy, lidí pracujících s oběťmi sexuálního a domácího násilí a zdravotníků“ (Cadwalladr, 2013). I přes kritiku však Routledge trvá na svém a časopis pod nezměněným názvem nadále vydává, přičemž naplňuje heslo, kterým zakladatelky uzavírají úvodník časopisu, v němž jednoduše říkají: „Jsme tady a doufáme, že tady ještě nějaký ten pátek budeme.“ (Attwood & Smith, 2014).

Ve stejném roce byla představena také kniha Porn after Porn: Contemporary Alternative Pornographies (Biasin, Maina & Zecca, 2014), jejíž titul naznačuje další novou éru pornografického zkoumání – porno, které přichází po „pornu“. Eseje v knize se zabývají alternativní pornografií, která podle autorů přichází po mainstreamu a existuje s ním v dialektickém vztahu. V knize nechybí eseje o feministické pornografii, queer pornografii, nebo také pornografii s handicapovanými. Pouze rok po publikaci Porn after Porn byla publikována kniha s názvem The Feminist Porn Book: The Politics of Producing Pleasure (Taormino, 2015), která je věnována pouze feministické pornografii. V knize se potkávají eseje nejen akademiků, ale také profesionálů z pornografického průmyslu, kteří se produkci feministické pornografie věnují. Cílem autorů je aktualizovat anti- a pro- pornografický argument z minulých let, čímž navazují na tradici feministických debat, od kterých jsme s příchodem nového milénia zaznamenali odklon.

Kam kráčíte, porn studies?

Současná výzkumná scéna porn studies má svůj základ zejména ve Spojených státech, Kanadě, Velké Británii, Itálii a Austrálii, kde studium pornografie rozkvétá pod mnoha obory a v různých tematických celcích. Pozornost se upírá k ženské a LGBTQ+ zkušenosti s pornografií, ale také k adolescentům a roli pornografie v sexuální výchově. Neopomenuty jsou také longitudinální studie sexuálního chování a různé mediální perspektivy, zkoumající specifika internetové pornografie. Autoři v oboru jsou si vědomi svého euroamerického původu a do popředí se začínají dostávat také výzkumy z jiných oblastí světa, například Asie. Na důležitosti také nabývá historický rozměr pornografie a poptávka po archivních výzkumech a spolu s rostoucí popularitou feministické a etické pornografie se věnuje pozornost také těmto tématům. Do budoucna se očekává rostoucí zájem o teledildonics (příp. cyberdildonics, což je technologie pro sex zprostředkovaný na dálku technologií) a virtuální realitu, jejich efekty na autenticitu, sexuální chování a etické rozměry.

V tuzemském prostředí se studiu pornografie věnuje například Matěj Vaněček (FF UK), autorka tohoto článku, Michaela Lebedíková (FSS MU), Zuzana Kolarzová (FF UPOL) či Tereza Zvolská (momentálně bez afiliace). Částečně se tématu věnuje také Martin Fafejta (FF UPOL); pornografie byla také tématem dřívějších prací Kateřiny Liškové (FSS MU). Na Slovensku se porn studies věnuje například Michal Bočák (FF PU).

Ačkoliv se oblast porn studies zformovala během několika posledních dekád, s rostoucím zájmem o pornografii, dokumentovanou například statistikami sledovanosti jednoho z největších pornografických serverů PornHub [1] (PornHub Insights, 2019), je polem zkoumání, které se snaží porozumět masovému fenoménu.

Se svým vlastním akademickým časopisem nás nyní čeká především překonání nevíry – nejen široké laické veřejnosti, ale také odborné – v důležitost našeho zkoumání. Jedním z kroků může být právě to, že o našem výzkumu začneme otevřeně hovořit a budeme se nadále snažit činit ho dostatečně dostupným, tak jako je dostupný předmět našeho bádání.

Poznámka
[1] V roce 2019 zaznamenal PornHub, který je jedním z mnoha pornografických serverů, více než 42 miliard návštěv, což znamená v průměru přibližně 115 milionů návštěv denně. Bylo sem nahráno 6,83 milionů nových videí, uživatelé stránek si mezi sebou poslali více než 70 milionů zpráv a zanechali u snímků na 11,5 milionů komentářů. Připojilo se více než 98 tisíc nových modelek/modelů, což zvedlo celkový počet potvrzených (autorizovaných) modelek/modelů na více než 130 tisíc.

Bibliografie

• Attwood, F. 2010. Porn.com: Making Sense of Online Pornography. New York: Peter Lang Publishing.
• Biasin, E., G. Maina, F. Zecca. 2014. Porn after Porn: Contemporary Alternative Pornographies. Milan: Mimesis International.
• Cadwalladr, C. 2013. „Editors of sex studies journal attacked for promoting porn.” The Guardian. Retrieved from: https://www.theguardian.com/culture/2013/jun/16/journal-editors-attacked-promoting-porn
• Catuz, P. 2018. „Linda Williams: What about Porn Studies? (2/5)”. [cited 25-04-2019]. Retrieved from: https://www.youtube.com/watch?v=KHd4DyLN-Fc&list=PLx2ocB7ItOuijuvz23o74Bk2CH0szvFqD&index=2
• Dworkin, A. 1981. Pornography: Men Possessing Women. New York: Putnam.
• Gibson, P. C., R. Gibson. 1993. Dirty Looks: Women, Pornography, Power. London: BFI Pub.
• Hardy, S. 2009. The New Pornographies: Representation or Reality?” in Attwood, F. 2009. Mainstreaming Sex: The Sexualization of Western Culture. New York: I. B. Tauris & Co. Ltd.
• Jacobs, K., & Pasquinelli, M. 2007. C’Lick Me: A Netporn Studies Reader. Amsterdam: Institute of Network Cultures.
• Lišková, K. 2004. „Pornografie a feministická teorie”. Gender, rovné příležitosti a výzkum 1/2004.
• Lišková, K. 2009. Hodné holky se dívají jinam. Feminismus a pornografie. Praha: Sociologické nakladatelství. Gender sondy.
• McElroy, W. 1995. XXX: A Woman’s Right to Pornography. New York: St Martin’s Press.
• Morgan, Robin. 1980. „Theory and Practice: Pornography and Rape“, pp. 143-150 in Laura Lederer (ed.). Take Back the Night. Women on Pornography. New York: William Morrow and Comp.
• PornHub Insights. 2019. The 2019 Year in Review. Dostupné z: www.pornhub.com/insights/2019-year-in-review.
• Rubin, G. 1984. „Thinking sex: notes for a radical theory of the politics of sexuality“, in Vance, C., Pleasure and danger: exploring female sexuality. Boston: Routledge & K. Paul.
• Sayers, J. 1992. „Review: Sex Exposed: Sexuality and the Pornography Debate.“ Feminist Review 42: 110. https://doi.org/10.1057/fr.1992.54
• Segal, L. 1998. „Only the Literal: The Contradictions of Anti-pornography Feminism“. Sexualities 1(1).
• Segal, L., M. McIntosh. 1992. Sex Exposed: Sexuality and the Pornography Debate. New Brunswick, N. J.: Rutgers University Press.
• Segal, L., M. McIntosh. 1993. Sex Exposed: Sexuality and the Pornography Debate. New Brunswick, N. J.: Rutgers University Press.
• Taormino, T. 2015. The Feminist Porn Book: The Politics of Producing Pleasure. New York: Feminist Press.
• Waldman, D. 1994. „Review: Dirty Looks: Women, Pornography, Power by Pamela Church Gibson, Roma Gibson.“ Film Quarterly 48 (1): 45-47. https://doi.org/10.2307/1212928
• Waskul, D. D. 2004. Net.seXXX: Readings on Sex, Pornography, and the Internet. New York: Peter Lang Publishing.
• Williams, L. 1989. Hard Core: Power, Pleasure and the ‚Frenzy of the Visible‘ Berkeley: University of California Press
• Williams, L. 2004. Porn Studies. Durham: Duke University Press