S koncem starého roku se obvykle snažíme prostřednictvím nejrůznějších srovnání bilancovat a dát tím uplynulému roku řád, kategorizovat proběhlé události, sestavit žebříčky úspěchů a neúspěchů a překročit práh do nového roku s nadějí, že bude lepší, nebo alespoň tak dobrý, jako ten právě končící.
Skryté a zapomenuté významy
Naproti významu, který může stát za novoročními oslavami, jsou dnes oslavy vedle žebříčků spojeny zpravidla s donekonečna se opakujícími (a únavnými) zprávami o počtu opilých a zraněných, o výši účtů za ohňostroje a úklid, o tržbách za sekt. Že jsme se stali účetní společností uhranutou počty a cenami, však neznamená, že máme odmítnout imaginaci a nemluvit o fenoménech spjatých s příchodem nového roku jako o bytostně sociologických či antropologických tématech.
Vliv médií je v tomto ohledu nesporný, jejich konání však patrně určuje charakter společnosti přesycené informacemi – vyzvednutím některých momentů a upozaděním jiných se často smazává nejednoznačnost a rozporuplnost událostí, kterými jsme ještě v poměrně nedávné době procházeli. Z událostí se pozvolna stává historie a postupným přebíráním nových kategorizací vznikají i zárodky jejího výkladu. Pro člověka se nejspíš jedná o součást důležité potřeby, jak se vyrovnat s mnohostí informací a plynutím času, jak je spoutat, usměrnit jejich tok a podřídit nějaké přijatelné logice. Přitom je ovšem třeba si všímat právě způsobu, jakým vznikají dané typologie a jak jsou přebírány, zkrátka, jak vstupují do arény diskursů.
Snadno také můžeme říct, že samotné oslavy představují přechodový rituál od starého k novému. Zaměřují se na nový začátek, očištěný od všeho špatného a nepovedeného. Například ohňostroj, který můžeme vedle barevné a hlučné podívané chápat jako symbol počátečního chaosu předcházejícího zrození řádu našeho světa, může v některých kulturách zahánět zlé duchy a uvádět člověka do nového a čistého světa zbaveného nepravostí. V obou případech ho nelze chápat jen jako zábavu, kterou je třeba posuzovat podle přísně účetních měřítek a přepočítávat na poměr vynaložených prostředků ku radosti přihlížejících, ale také jako kolektivní rituál, spojující jednotlivé členy společnosti ve společné naději.
Původ novoročního předsevzetí
Nový začátek se odráží také v novoročních předsevzetích, která si stanovuje nemalá část společnosti. Je přitom nezajímavé, kolik lidí své předsevzetí nedodrží nebo jaké jsou tržby posiloven v lednu; mnohem více zjistíme, když budeme pátrat po kulturním původu předsevzetí. Do jeho studie se už v roce 1951 pustil Isidor Thorner, který se ve článku The New Year’s Resolution and Ascetic Protestantism v časopise Social Forces zaměřil na kulturní historii novoročních předsevzetí ve vztahu k protestantství. Značně weberovská otázka přináší zajímavá zjištění, které shrnuje Zuleyka Zevallos na webu Other Sociologist.
Ve své studii Thorner objevuje tři základní témata novoročních předsevzetí: být lepším člověkem, lépe se starat o své zdraví, zlepšit život své domácnosti. Dochází také k tomu, že novoroční předsevzetí bylo na konci 40. let 20. století nejčastěji vnímáno jako tradice v zemích se silnou protestantskou tradicí, a to zejména v anglosaském světě. Naopak v některých zemích bylo předsevzetí považováno za nepůvodní zvyk, včetně někdejšího Československa, a v některých případech existují dokonce historické záznamy potvrzující šíření přímo v rámci protestantských komunit. Podle něj se však význam novoročního předsevzetí postupně vymanil ze spojení s náboženstvím a došlo k jeho rozšíření až za hranice těchto komunit a dále také do dalších zemí. Původně však předsevzetí mělo ulehčit věřícím od břemene, které na ně kladla nutnost podřídit své emoce náboženské povinnosti asketického života zahrnujícího organizovanost a disciplínu. Jinými slovy, mělo pomoci věřícímu zbavit se výčitek svědomí z nesplněných úkolů či lenosti.
To, co je dnes vnímáno spíše jako zábava či ryze osobní motivace, tak bylo v původní podobě více normativní sociální praktikou, podobně, jako je tomu v případě Weberova spojení protestantské etiky a kapitalismu. I zde došlo ke globálnímu rozšíření fenoménu a jeho odtržení od původního významu, ať už funkcionálního, nebo strukturálního.
