Proměny partnerství. Životní dráhy a partnerství v české společnosti (SLON, 2012)

Publikace editorů Jaroslavy Hasmanové Marhánkové a Martina Kreidla, vydaná v roce 2012, se zaměřuje na podoby partnerského a rodinného života české společnosti. Kniha koncipovaná jako kolektivní monografie je rozdělena do dvou částí, celkem ji tvoří devět studií, které vzešly z rukou několika socioložek a sociologů. Společným znakem studií je, že tematizují nové formy partnerského a rodinného života, jako je oddělené soužití, samoživitelství, singles, dobrovolná bezdětnost, nebo se zabývají dopadem společenských změn na podobu rodinných a intimních vztahů. Dílčí studie, které v knize najdeme, kombinují různé metodologické a datové postupy, jejich tématem je lze zařadit do sociologie rodiny, sexuality a genderu, populačních studií, některé pak souvisejí se sociologií migrace a sociální stratifikací. Cílem knihy je popsat proměnu partnerských drah a skrze to uchopit, k jakým proměnám v nich České republice došlo. Kniha tematizuje velice pestrou škálu témat, přináší především informace určené čtenářům působícím v akademickém sociologickém prostředí, avšak aspiruje na to, aby si ji k ruce vzal i člověk zcela neposkvrněný sociologickým myšlením. Svojí srozumitelnou a přehlednou formou může oslovit daleko širší okruh čtenářů.

Životní dráhy české společnosti

První část knihy nazvaná Proměna životních drah, je věnována představení sociologické perspektivy životních drah a doplněna o dvě empirické studie, které s ní při své analýze pracují (kap. 1-3). Kapitola Aleny Pařízkové pojednává o vývoji sociologické perspektivy životních drah a životního cyklu, vysvětluje, co je jádrem této perspektivy, jaký je rozdíl v konceptualizaci životních drah a životního cyklu, jak spolu navzájem souvisí a jaká historie uvažování předcházela. Čtenáře dále seznamuje s klíčovými koncepty, které je nutné pochopit, aby byl dobře objasněn pohled, kterým perspektiva pohlíží na společnost. K této kapitole můžeme přistupovat jako k teoretickému pilíři celé knihy, protože pojednává o analytickém nástroji, který slouží k interpretaci výzkumných dat, s nimiž pracují empirické studie obsažené v knize. Následují dvě empirické kapitoly autorů Martina Kreidla a Martiny Štípkové, které ilustrují, jak se konkrétně proměnily životní dráhy jedinců v českém kontextu. Na základě výzkumu veřejného mínění, který se respondentů dotazoval na události jejich života, analyzují autoři Proměny načasování událostí životních drah, shrnují podobu životních drah a upozorňují na změny v načasování životních tranzic, které se udály od 2. poloviny 20. století. Autoři zaznamenali změnu v odkládání ukončení vzdělaní a nalezení první výdělečné práce do pozdějšího věku, tu dávají do souvislosti s odkládáním tranzic manželství a rodičovství do pozdějšího věku.

Dále se Martin Kreidl a Martina Štípková zabývají formami vzájemných soužití, konkrétně výskytem a načasováním vstupu do nesezdaných soužití. Autoři detekují destandardizaci životních drah české společnosti. Životní dráhy mladších generací mají jiné trajektorie, než měly životní dráhy starších generací, setkáváme se s výskytem jiných forem životních událostí a jejich odlišným načasováním. Hlavní rozdíl napříč mladšími a staršími generacemi spočívá v odlišné zkušenosti s formami partnerství. Zkušenost s manželstvím se u starší generace (definována narozením do roku 1974) objevovala častěji v mladším věku, v porovnání s mladší generací, kde se tato zkušenost objevovala ve stejném věku zřídka. Jedinci z mladší generace nezažili zkušenost s manželstvím, jeho uzavírání přesouvají do pozdějšího věku a upřednostňují nesezdané soužití. Tyto tendence jsou znakem destandardizace. Analýza jasně ukázala, že po uplynutí určité doby společného soužití se i mladší generace vrhají do manželství, tedy do standardizované životní strategie. Autoři touto studií doložili standardizaci české společnosti, tedy že u mladších generací se objevují stále stejné životní události, ale také destandardizaci, změnou totiž prošlo načasování událostí.

Partnerské chování české společnosti

Druhá část knihy se skládá z šesti studií, které se z různých perspektiv zaměřují na otázky partnerského života. Vzdělání a partnerství rozpracovává kapitola autorky Martiny Štípkové, která se zabývá vzdělanostními trendy sezdaných rodičovských párů po roce 1989. Klíčovou otázkou její studie je, zda existuje spojitost mezi vzděláním a uzavírání manželství. Autorka do výzkumu vstupovala s hypotézou, že lidé se stejným stupněm vzdělání tvoří vzdělanostně homogamní svazky. Její šetření ukázalo, že u vysokoškolsky vzdělaných lidí klesají tendence párovat se stejně vzdělanými, u této skupiny se vzdělanostní homogamie nepotvrdila. Autorka dále identifikovala existenci sociální bariéry, které čelí lidé se základním stupněm vzdělání, ti jsou vlivem vzdělání vyloučeni z možnosti párovat se s lidmi vyššího vzdělání. Martina Štípková uvádí, že rostoucí homogamie méně vzdělaných s sebou přináší omezené podmínky pro děti, které v těchto rodinách vyrůstají. Studie tímto zjištěním ukazuje, že partnerské situace podstatně ovlivňují i budoucí život dětí (kap. 4).  Na podobné téma navazuje kapitola o vzdělání a vstupu do manželství, která čtenáři především ukazuje vliv standardizace sociální struktury.  Studie Martina Kreidla se zabývá vlivem vzdělání a vstupu do manželství. Autor analyzuje odkládání vstupu do manželství a zajímá se, jestli byl podmíněn strukturálními podmínkami. Kreidl dospívá k závěru, že odklon manželství ovlivnila nová sociální a ekonomická rizika, která s sebou přinesla transformace české společnosti.  Odklon manželství ovlivnilo nastolení nových hodnot, větší možnost vzdělávat se a cestovat, autor však upozorňuje i na strukturální nemožnost manželství, kterou chápe jako neschopnost naplnit ekonomickou míru nové domácnosti. Studie ukazuje, jak je sociální struktura schopna ovlivnit životní dráhy jedinců (kap. 5).

Tématem rozvodovosti se ve své studii zabývali Martin Kreidl a Barbora Hubatková, ve své části rozebírají, kam směřují životní dráhy jedinců po rozvodu. Obvyklým porozvodovým chováním je uzavírání nových partnerských svazků nebo zakládání nesezdaných soužití. Autoři zjišťují, že po rozvodu mají jedinci tendenci spíše uzavírat porozvodové kohabitace, než další manželství. Upřednostňování kohabitace vysvětlují tím, že tato forma soužití naplňuje naprosto stejná očekávání a funkce jako manželství (kap. 7). Na téma rozvodovosti navazuje i další studie, která analyzuje vliv rozvodu na vzdělanostní šance dětí. Barbora Hubatková, Martin Kreidl, Martina Štípková a Ladislav Rabušic přistupují k rozvodu jako k události, která má vliv na život partnerů a jejich dětí. Negativní efekt rozvodu identifikují na snížených šancích dětí z rozvedených rodin studovat vysokou školu. Horší socioekonomická situace rozvedených rodin souvisí s nemožností financovat potomkům vysokou školu. Autoři efekt rozvodu považují za stabilní a navzdory vzdělanostní expanzi stále přetrvávající. Efekt rozvodu podle nich působí jako sociální hendikep, kterému čelí stále větší procento mladých lidí, protože míra rozvodovosti se v české společnosti zvyšuje (kap. 8.)

Alena Pařízková rozpracovává, na základě kvalitativního výzkumu partnerství v kontextu migrace. Jejím hlavním záměrem bylo popsat zkušenost českých migrujících za prací do Velké Británie. Předmětem výzkumného šetření bylo zachycení životních drah mladých lidí se zaměřením na jejich partnerské strategie v kontextu migrace. Autorka uvádí, že zkušenost migrace významně figuruje v konceptualizaci vlastních životních drah. Zkušenost migrace ovlivňuje názory lidí na partnerství a stejně tak partnerství představuje významného motivátora k odchodu do zahraničí (kap. 6).

Partnerskými vztahy žen po ovdovění se ve svém výzkumu zabývala Jaroslava Hasmanová Marhánková. Studií, které se zaměřují čistě na jedince v postproduktivním věku, neexistuje v českém kontextu příliš. Autorka rozpracovala téma formou kvalitativního výzkumu, který realizovala biografickými rozhovory s ovdovělými ženami ve věkovém rozmezí 62 – 80 let. Ztráta partnera pro tyto ženy znamenala traumatickou událost, která jim zásadně redefinovala každodenní realitu, zároveň s sebou přinesla řadu nových možností a seberealizace. Participantky výzkumu zaujímaly k hledání nového partnera spíše negativní postoj a vstupu do dalšího manželství se bránily. Ženy se distancovaly od břemena péče, které souvisí s genderovým kontraktem manželství. Místo toho raději udržovaly s mužem přátelský vztah, který pro ně symbolizoval fakt, že měly svoji spřízněnou duši. Výzkum ukázal, že uzavírání nových partnerství se v pozdějším věku liší, aktéři k němu přistupují se zcela jinými očekáváními a investicemi (kap. 9).

Závěrem

Kniha Proměny partnerství je koncipována sociologickou perspektivou životních drah a často se v ní řeší otázka standardizace a destandardizace života v soudobé české společnosti. Standardizaci a destandardizaci tematizoval jako první německý sociolog Ulrich Beck v části své knihy Riziková společnost. Autor v knize mimo jiné polemizuje nad tím, jestli v současné společnosti dochází ke standardizaci nebo destandardizaci životních biografií. Podle něj ke standardizaci životní biografie dochází, což úzce souvisí s individualizací. Individualizace, typická pro moderní společnost, vydává lidi na pospas vnějšímu řízení a standardizaci. Životní situace jsou takového charakteru, který ze své podstaty směřuje k závislosti na institucích, společenský systém pomocí svých praktik ustanovuje regulace a strukturuje život jedinců. Beck ukazuje, že individualizace vede ke standardizaci biografie, nikoliv k destandardizaci.  [Beck, 2004]

Proměny partnerství svým obsahem spadají do oboru sociologie rodiny a s ohledem na to, je zapotřebí zmínit jméno sociologa Iva Možného, který u nás patří mezi průkopníky tohoto oboru. Koncem 90. let publikoval Možný teoretickou publikaci Sociologie rodiny, která je přehledem o stavu a vývoji sociologických teorií rodiny. Možného publikace je koncipována jako příručka, určená okruhu profesionálních pracovníků, kteří se zabývají problematikou párového soužití, výchovy, vztahu rodinného a veřejného života. [Možný, 1999] Mapováním partnerského chování mohou Proměny partnerství významně přispět k pochopení sociologických teorií rodiny v praxi.

Kniha Proměny partnerství rozpracovává témata, jejichž přínos spatřuji zejména v tom, že čtenáři ukazují, jak lze empiricky aplikovat sociologickou perspektivu životních drah. Již po prostudování první části je patrné, že kniha čtenáři naznačuje, jak jsou spolu jednotlivé životní události propojeny a že vstupy jedinců do těchto událostí ovlivňují trajektorie vstupů budoucích a tím je formována jejich životní dráha. Takové uvažování dále rozvíjí druhá část knihy, empirické studie v ní obsažené se zaměřují na proměny konkrétnějších podob životních událostí. Kniha může efektivně posloužit jako inspirace pro hledání nových témat kvalitativních výzkumů, které lze realizovat právě optikou perspektivy životních drah.

Literatura

• BECK, Ulrich. 2004. Riziková společnost. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 80-86429-32-6.
• HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, J. a kol. 2012. Proměny partnerství. Životní dráhy a partnerství v české společnosti. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 978–80–7419–050–6.
• MOŽNÝ, Ivo. 1999. Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 80-85850-75-3.