Proč jsou Vánoce dárkem především pro sociální vědce? O kolektivní paměti, narativitě a každodennosti

Setkávání s rodinou a přáteli, pod stromečkem ponožky a parfémy, pracovní a studentské besídky, zvýšená hladina nejen cukru v krvi, to vše mohou znamenat pro sociální vědce Vánoce. Vánoce ale mohou samozřejmě znamenat také mnohem více a záleží jen na nás, zda využijeme příležitost a procvičíme naši sociologickou imaginaci [1] nebo budeme tiše trpět pod přívaly cukroví …

Derridova dekonstrukce. Boj s nejmocnějším etnocentrismem historie

Jacques Derrida (1930-2004), stejně jako Michel Fouacult, patří mezi velká jména historie francouzské filosofie a sociální teorie. Společně s Foucaultem ho pojí jak osoba učitele Louise Althussera, tak společný zájem o interpretaci a strukturální pochopení textu. Oba ve svém bádání dochází k důležitému metafyzickému posunu, jehož důsledky dnes popisujeme pojmem poststrukturalismus, ačkoliv se oba tomuto zařazení zas svého života …

T. G. Masaryk: Vědecká a filosofická krize současného marxismu

Přestože na první pohled začátky české sociologie v konkurenci k té zahraniční – především pak francouzské, německé, italské či americké – mohou blednout a představovat pro některé jen hromadu zaprášených a příliš těžkých knih bez nároku o reedici, zájem o ně může docela dobře přinést zajímavá zjištění. Z pohledu dnešního, méně poučeného čtenáře, tak může být setkání s T. …

Je britský grime revoltou proti systému?

Grime. Česky špína. Hudební žánr, který kromě malé části mladých posluchačů zná v české kotlině jen málokdo. Je totiž součástí britské urban music a jeho začátky a drtivou většinu tvorby lze lokalizovat jen a právě do Londýna, kde hrají prim městské části jako Bow, Hackney, West/East Ham. Odtud začal pár let po přelomu tisíciletí pronikat specifický zvuk …

Božská barbie: plastická chirurgie a sen o dokonalé ženě

Jsme společností fascinovanou umělostí. Především v zájmu o zdraví a atraktivní vzhled bojujeme s časem i změnami našich těl, vytváříme si nesnadno dosažitelné ideály krásy, vytváříme druhou přirozenost. Tak jako oblékání, spotřeba a vkus, podléhají dnes i naše těla módám ve smyslu sociální soutěže a distinkce. Módám dlouhých vlasů, krátkých vlasů, takových či takových nehtů, vyholených partií, …

Sapir-Whorfova hypotéza a překlad

Myšlení probíhá z velké části verbálně, je neseno slovy, tedy probíhá v nějakém jazyce. Nakolik tento jazyk samotné myšlení ovlivňuje? Myslí se tedy v každém jazyce jinak? Co se děje se světem, kterého se myšlenkami chápeme, respektive co se děje s naším vnímáním světa, myslíme-li svět v rozdílných jazycích? Žijí tedy Japonka a Francouz v odlišných světech, byť spolu právě pijí …

Konec světa, civilizace, pořádku – o vědeckém proroctví

Prakticky každý už se někdy setkal s proroctvím nebo věštbou. Od R. K. Metona víme, že takové proroctví může být sebenaplňující, takže dojde-li k tomu, co prorok hlásá, není to okamžitě dokladem jeho génia a nadpřirozených schopností. Máme také ,,vědecká proroctví“ (sic!), či nejrůznější projekty sociálního inženýrství, jak o nich skvěle psal K. R. Popper ve známém …

,,Záhada“ ženského orgasmu, genderové stereotypy a objektifikace žen

Politická filozofie Michela Foucaulta nám ukázala, že společnost ovlivňuje lidská jednání až do takové míry, že dokáže podřizovat samotné naše naše pohyby disciplíně a (sebe)kontrole. Prostředek, kterým to zajišťuje, může být například sociální exkluze, obecněji sociální normy a jejich institucionální zakotvení za pomoci ovládnutí technik vědění. Společnost však může zasahovat i do mnohem intimnější sféry …

Vysoké podpatky: nástroj útlaku, třídní boj nebo estetika porno-kultury?

Kdysi jsem měl  možnost vidět anketu, ve které měli dotazovaní zvolit, jestli je na ženě důležitější hezké prádlo nebo vysoké podpatky. Odpovědi nebyly jednomyslné a už vůbec ne bez rozmyslu, ,,výhru“ si však připsaly právě vysoké podpatky. A protože se dnes zdá, že se vysoký podpatek dostává stále více do popředí, kdy plní výlohy obchodů …

Bratři Karamazovi: esej o lidství a víře člověka

Nekompetence, kterou pociťuji, když toto píši, souvisí se dvěma zásadními a těžkými pocity, které se dostavily bezprostředně po dočtení posledního slova. První bylo téměř rozčilení z nedokončenosti – chaos a nevěření, že je to konec. Teprve později jsem se dozvěděl, že je román nedokončený. Kráter v duši se trochu zhojil. A slova v Dostojevského vlastním úvodu, že musí začít …