Rozjímání nad globální sociologií, postkoloniální kritika a G. K. Bhambra Rozjímání nad globální sociologií, postkoloniální kritika a G. K. Bhambra (Zdroj: sxc.hu)

Rozjímání nad globální sociologií, postkoloniální kritika a G. K. Bhambra

Heslo jednej lokálně, mysli globálně, je známé a smysluplné i mimo oblast environmentálních studií. Když se dnes učíme základy sociologie, jsme záhy seznamováni s propojeností světového trhu zboží a práce. Má to svoji logiku, značné objemy zboží jsou dnes vyráběny mimo západní svět, což má značné dopady na mezinárodní dělbu práce, dá-li se to skutečnou dělbou práce nazvat. Nicméně již Herbert Spencer před více než sto  lety mluví o mírové, průmyslové společnosti, která ve svém principu překračuje národní státy a prostřednictvím funkcionálního principu dochází k diferenciaci a specializaci jednotlivých konkurentů. A skutečně, nadnárodní korporace dnes s lehkostí jim vlastní přemisťují kapitál z místa na místo a hranice státních útvarů už dávno přestaly být jakoukoliv překážkou, ba naopak, chabá role mezinárodních institucí nedokáže organizace efektivně dostat pod svoji kontrolu.

Zygmunt Bauman píše o glokalizaci a je si plně vědom toho, jaký je svět organizací a jejich dopadu na jednotlivce a na lokalitu. Francis Fukuyama s pádem komunistického východního bloku hlásá konec ideologie, Anthony Giddens tvrdí, že žijeme v jednom světě a věnuje se vnitřním rozporům globalizace. Podle Ulricha Becka sdílíme společná rizika, kterým se nemůžeme vyhnout. Svět se již nefordizuje, ale mcdonaldizuje. Toto jsou dnes už kanonické texty sociologické teorie. Jenže začneme-li přemýšlet o globální společnosti, aniž bychom rekonceptualizovali historický vývoj modernity, můžeme narazit na některé rozpory – například na to, že naše vlastní koncepty a úvahy jsou zanesené určitými předpoklady, do kterých není radno se pouštět, nechceme-li si připustit některé nepříjemné pravdy či si přidělávat mnoho složité práce. V tomto ohledu je však velmi aktivní jedna z předních představitelek postkoloniálních studií, britská socioložka Gurminder K. Bhambra z University of Warwick (warwick.ac.uk/go/gkbhambra), která vystoupila se svojí přednáškou What is the Theoretical Purchase of ‚the Global‘ in Global Sociology? na Institutu sociologických studií FSV UK v rámci Kabinetu historie a teorie sociologie. Právě té je věnován dnešní Zápisník.

Postkoloniální kritika: důslednější postmoderní skepse

Gurminder K. Bhambra

Gurminder K. Bhambra

Postkoloniální kritika je součástí celospolečenského procesu, který identifikujeme jako proměnu sociálních věd zejména od 60. let 20. stol. Kulturní obrat, sklon k opouštění eurocentrismu či ,,velkých vyprávění“ v celé sféře studií antropologických, sociologických i historických se týká nejen nezápadního světa, který se postupně emancipuje z koloniální závislosti na zemích starého kontinentu. Již dříve totiž ,,vznikají bezprecedentní vazby mezi Evropou a okolním světem, což má do budoucna zapříčinit příliv těch, kteří se vzdělají na Západě a své vědění konfrontují se svými kulturními kořeny“ (Lachmann 2011: 40). Bhambra ve své knize Rethinking Modernity: Postcolonialism and the Sociological Imagination  zmiňuje 60. a 70. léta jako zlomové období pro revizi dřívějších paradigmat modernity a modernizace, vzniká okcidentální pohled na kulturu. Britský sociolog Gregor McLennan vidí v postkoloniální kritice nejdůslednější provedení postmoderní kritiky a evidenci útlaku. Je ,,evidencí toho, jak jeden diskurs vnucuje ostatním podmínky vyjadřování a předpoklady myšlení“ (Lachmann 2011: 41). Velice vlivnou se na konci 70. let stává práce Orientalismus známého palestinsko-amerického kulturního vědce Edwarda Saida, jehož kritika západního pohledu na svět orientu se zakládá mimo jiné na Foucaultově teorii diskursivních formací. Orient jako takový je podle Saida konstrukcí Západu, jež byla formována prostřednictvím literatury jako homogenní celek specifických vlastností. Takový celek však v historii nikdy neexistoval a jednotlivé regiony se s modernizací a hegemonií Západu vyrovnávaly po svém.

Mysli globálně, mysli kosmopolitně

V tomto světle je třeba chápat i současnou přednášku G. K. Bhambry. Základní svízel podle ní spočívá v základních analytických rámcích a narativech, se kterými sociologie pracuje. Sociologické koncepty a ideální typy, které vytváříme, jsou v základu eurocentrické, spojujeme-li tak s nimi existující jevy, tato spojení jsou západní a v důsledku koloniální. Nelze jednoduše zamítnout eurocentrismus základů modernity a modernizace právě proto, že tyto základy zahrnují kolonialismus, imperialismus, otroctví, tedy globální podmínky vzniku modernity. Řešením není srovnání lokálních modernit, tedy multikulturní globální sociologie, ale vytvoření nového univerzalismu. Zkoumáme-li ,,první modernitu“, tedy období industrializace zejména 19. stol., je pro nás nutně úzce spjata s národním státem končícím jeho hranicemi, ,,druhá modernita“ už ale více souvisí s překračováním hranic, její koncept je více kosmopolitní. ,,První modernitu“ však podle Bhambry z kosmopolitního nelze tak snadno vyjmout, protože její základy jsou velmi těsně svázány s říšemi a impérii, jejichž podstata je globální. Je tedy třeba rekonstruovat minulost nikoliv z hlediska národních států, ale z hlediska kosmopolitismu, sledováním nikoliv oddělených kultur a jejich komparací, ale zkoumáním propojení mezi jednotlivými kulturami, říšemi, jejich překryvy a souvislosti. Jinými slovy byla sociologie vytvořena jako věda o národu, ačkoliv řada států měla mnohem širší hranice a spíše se jednalo o říše, které zasahovaly do globálního kontextu. Modernita je sice evropský (západní)  projekt, měla však globální podmínky vzniku.

Pro postkoloniální kritiku je příznačný postřeh, že kolonialismus je zpravidla chápán jako přínos moderních institucí a hodnot kolonializovanému světu, Západ se však už dále necítí zodpovědný za to, jaký moderní svět tím vznikl. (srov. Bhambra 2012) Bhambra při své pražské přednášce zmiňuje, že stále žijeme v historických propojeních souvisejících s obdobím kolonialismu. Nelze například přemýšlet o tom, že Afrika je chudá, takže jí pomůžeme charitou – to ostatně nedokáže vyřešit dlouhodobé problémy -, je třeba sledovat propojení mezi Afrikou a Západem, společnou globální historii, jelikož důvody, které přivedly Evropu k bohatství, zároveň učinily Afriku chudou. A řeč není o exportu přírodního bohatství z Afriky, ale o procesu eurocentrické modernizace, která měla značný vliv na formování tamních poměrů. Přenos moderního subjektu vycházejícího z evropských hodnot, které se formovaly po staletí, není neproblematický a vyvolává nezamýšlené důsledky a vznik alternativních trajektorií vývoje.

Přínos pro sociální teorii

Tyto úvahy nás mohou přivést i k rozvaze nad tím, co se přímo týká české společnosti, nad studiem postkomunismu, kterým se v současnosti z pohledu sociální teorie zabývám ve své dizertační práci. Nakolik byl náš ,,návrat domů“, opětovné přijetí do ,,rodiny“ evropských demokracií po roce 1989 ovlivněn určitou nezřejmou formou ,,kolonialismu“? V tomto článku není pochopitelně prostor pro další smysluplné rozvíjení těchto tezí, lze si ale odnést myšlenku na kosmopolitní pohled na základy sociologie, tedy konceptů a ideálních typů, které by nás vedly k promýšlení historických propojení těch celků, jenž mohou být v naší epistemologii přikryty – vypůjčím-li si Foucaultovu myšlenku – totalizující mřížkou zakládající naše předpoklady jejich vnímání.

Není bez náhody, že Bhambra se ve svém studiu nestraní amerického sociologa Michaela Burawoye, který k debatě o globální sociologii přispěl zejména jako editor knihy Global Etnography, jejíž tři základní pohledy na probíhající globální procesy jsem popsal v nedávném článku. Bhambra tímto příspěvkem přináší sociální teorii velmi důležité poselství: chceme-li promýšlet globální světové dění a uzavírat ho do různorodých konceptů, je třeba podniknout důslednou cestu k očištění našich historických předpokladů směrem k vytvoření nového univerzalismu. V tomto ohledu je četba postkoloniální kritiky šancí, jak čelit této pasti. Takové fundamentální zpochybnění může být možná bolestivé, přesto je nutné ho podstoupit.

Literatura:

  • BHAMBRA, Gurminder K. 2012. „Reframing Colonialism and Modernity: An Endeavour through Sociology and Literature.“ In: Journal of Contemporary Thought, Summer. pp 78-81
  • BHAMBRA, Gurminder. 2007. Rethinking Modernity: Postcolonialism and the Sociological Imagination. Basingtoke: Palgrave MacMillan, 208 s. ISBN 978-0230- 500-3-41
  • MCLENNAN, Gregor. 2003. „Sociology, Eurocentrism and Postcolonial Theory.“ In European Journal of Social Theory, vol. 6 (1): 69-86.
  • LACHMANN, Filip. 2011.  Sociální teorie a pozdně moderní přístupy ke studiu kultury. Rigorózní práce, ISS FSV UK.
  • SAID, Edward. 2008. Orientalismus. Praha: Paseka, 464 s. ISBN 978-80-7185-921-5
Zdroj úvodní ilustrace: sxc.hu
Print Friendly

Komentáře

komentářů

Ukázat komentáře Skrýt komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *