Veřejná sociologie Michaela Burawoye: výzva pro dnešní svět Michael Burawoy

Veřejná sociologie Michaela Burawoye: výzva pro dnešní svět

Michael Burawoy je v dnešní sociologické obci identifikován nejčastěji jako angažovaný sociolog a zastánce tzv. sociologie veřejnosti, kdy ve svých pracích problematizuje zejména samotný vztah sociologie a občanské společnosti, stejně jako vliv trhu na ni. S touto agendou se Burawoy, označovaný často za ,,postmarxistu“, v roce 2004 ujal funkce prezidenta Americké sociologické asociace (ASA), v roce 2010 pak funkce prezidenta Mezinárodní sociologické asociace (ISA), kdy jeho funkční období ve druhé jmenované organizaci trvá až do roku 2014. Jeho cílem je zejména vnitřní změna v globální sociologické komunitě; jedná se o apel na vědce, nikoliv na občany. I proto, že jeho texty jsou dostupné on-line na webu univerzity v Berkley, kde je Burawoy v současné době profesorem, si nyní můžeme jeho životní snahu a dílo přiblížit.

Od postokoloniálního Zimbabwe po třídní vědomí v Chicagu

Počátky Burawoyova profesního zájmu vedou jeho kroky k etnografickému výzkumu pracovních prostředí průmyslových pracovišť, když se na začátku 70. let zapisuje do povědomí svým výzkumem studentské politiky v Zambii. Jak uvádí v českém rozhovoru se Zuzanou Uhde z roku 2010, konkrétně ,,studoval to, jak nový těžební průmysl v Zambii reagoval na dřívější koloniální rasový řád, který byl označován jako ,rasová bariéra‘. Součástí studie byl také výzkum organizace práce v postkoloniální Zambii se zaměřením na dědictví kolonialismu“ (Uhde 2010: 57). Dle jeho slov se v případě této kontroverzní publikace o reprodukci rasového řádu jednalo o jeho největší práci ve veřejné sociologii. V této době se po návratu do Chicaga začal seznamovat s autory a tezemi francouzského strukturalismu a marxismu (Althusser, Gramsci, Godelier aj.), přičemž dospěl k názoru, že je možné studovat třídní vědomí pracujících. Nechal se tedy zaměstnat v dílně nadnárodního průmyslového závodu, díky čemuž dokázal zpracovat svoji dizertační práci, která se stala základem pro Burawoyovu nejslavnější publikaci Manufacturing Consent: Changes in the Labor Process under Monopoly Capitalism. V ní se rozhodl pro marxistický a gramsciovský rámec pro studium toho, jak je ,,souhlas organizován v samotném výrobním procesu“ (Uhde 2010: 57).

Michael Burawoy - Manufacturing Consent

Michael Burawoy – Manufacturing Consent

Výroba či produkce souhlasu, angl. manufacturing consent, je pojem použitý poprvé už v roce 1922 Walterem Lippmannem ve knize Public Opinion (viz recenze). Podle něj je vytváření souhlasu nutné pro soudržnost společnosti, protože zájmy veřejnosti nebývají zřejmé. Většině lidí je tak třeba svět shrnout a vyjádřit v pochopitelných kategoriích těmi, kteří dělají rozhodnutí – o sebraných datech a analýzách jsou zpravidla zpravováni politici, kteří poté veřejnosti předkládají svá rozhodnutí, což pochopitelně otevírá široké pole pro propagandu. Předkládané otázky totiž bývají zjednodušené a vyvolávají zdání možného výběru pouze mezi souhlasem a nesouhlasem s nabízeným řešením. Někteří čtenáři si patrně název Burawoyovy knihy spojí se známou prací Edwarda S. Hermana a Noama Chomskyho – Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media (1988) -, v níž se autoři zaměřili na pro-systémovou povahu médií a která je rovněž základem pro snímek Manufacturing Consent: Noam Chomsky and the Media z roku 1992.

Burawoy termínu využil k tomu, aby popsal, že ,,organizace a regulace výroby nevytváří třídní vědomí, ale spíše souhlas s kapitalismem“ (Uhde 2010: 58). Stal se také prvním západním vědcem, který uskutečnil etnografický výzkum v průmyslovém socialistickém podniku, když se mu v roce 1983 podařilo nechat se zaměstnat v Maďarsku, kde o dva roky později získal pracovní místo v ocelárnách, srdci socialistické výroby. Zde vzniká Burawoyova teze, že v socialistických podnicích na rozdíl od kapitalistických pracovišť vzniká spontánní odpor vládnoucí straně, skrze který může dojít k vytvoření kritického vědomí dělnické třídy, jehož vyústěním může být socialistické hnutí demokratického charakteru. To však vyvrátily události roku 1989, kdy ,,dělníci nebyli součástí převratu a pádu státního socialismu, a pak se prostě přizpůsobili tranzici ke kapitalismu“ (Uhde 2010: 58).

Michael Burawoy – Marxism After Communism

Globální společnost – realita nebo koncept v hlavách sociologů?

S vývojem globálního ekonomického systému jsme my sociologové zejména v poslední čtvrtině minulého století začali mluvit o globalizaci. Vzniká řada koncepcí a pokusů, jak se s ač předvídanou – globální průmyslová společnost se objevuje například už u Herberta Spencera -, přesto však kvalitativně nesnadno zachytitelnou situací vyrovnat. Zejména stran teorie se sociologie pochopitelně odedávna snaží o univerzální přístup, dojde-li však na empirický výzkum, je uchopení světa vždy závislé přinejmenším na teritoriálním dělení. Burawoy ve zmíněném rozhovoru říká: ,,Sociologie je především vytvářením teorií, které slouží jako východisko empirického výzkumu, a umožňují propojit mikrorovinu a makrorovinu. Cílem výzkumu je pak rekonstruovat teorii, výzkum by měl být výzvou pro teorii.“ (Uhde 2010: 59) V tomto ohledu Burawoy rozpracoval vlastní přístup, tzv. intenzivní případové metody (extended case method), kterým chce právě dilema mikro-/makro- překlenout: ,,Intenzivní případová metoda aplikuje reflexivní vědu na etnografii za účelem vytěžit obecné z jedinečného, posunout se od ,mikro‘ k ,makro‘ a spojit přítomné s minulým za očekávání budoucnosti, vše stavěním na již existující teorii.“ (Burawoy 1998: 5)

Michael Burawoy - Global Etnography

Michael Burawoy – Global Etnography

Burawoy podotýká, že výzkum globalizace je pro sociologii trvající ,,dilema a hádanka“, kterou se pokusil zodpovědět spolu se svými studenty v knize Global Etnography (celá je k dispozici zde). Společně stanovili tři možné pohledy na probíhající globální procesy: globalizace jako nadnárodní síla překračující jednotlivé státy, přestože na ně působí; globalizace jako transnacionální spojení, kam bychom zařadili pohyb zboží, lidskou migraci a mezinárodní sociální hnutí (žen, environmentální aj.); a globalizace jako globální vědomí, které však nesmíme zaměňovat se situací, kdy podle Burawoye sociologové sedí v letadle a myslí si, že svět je ,,výrazně globální, do této představy ale promítají svoji specifickou zkušenost tzv. letištní sociologie“ (Uhde 2010: 59). Ačkoliv existují některé teorie globalizace, jednu dobrou, dostatečnou a celistvou doposud nemáme, protože tradičně sociologie uvažuje na národní úrovni a jen prostřednictvím komparativních výzkumů nemůže dosáhnout pochopení globalizace.

Související články: Debate on International Sociology (Contemporary Sociology, July, 2011), „Challenges for a Global Sociology“ (Contexts, Fall, 2009), „From Polanyi to Pollyanna: The False Optimism of Global Labor Studies.“ (Global Labour Journal 2010), „Facing an Unequal World“ (Introduction to Facing an Unequal World: Challenges for a Global Sociology)

Veřejná sociologie jako proměna oboru a světa

Obhajoba sociologie se stala obhajobou společnosti.

Protože je náš časopis zaměřen zejména na popularizaci sociologie a souvisejících podoborů, je nám blízké i Burawoyovo pojetí veřejné sociologie (public sociology). To vychází z jeho rozdělení sociologie na čtyři typy na základě toho, ke komu hovoříme: profesionální a kritická sociologie směřují k odborníkům v oboru, aplikovaná sociologie se zabývá administrativou a čtvrtý typ, veřejná sociologie, je obrácen k veřejnosti, které nabízí propracování jejich agendy. (srov. Voříšek 2007: 478)

Veřejná sociologie však není prostou popularizací sociologických myšlenek – je propojením role sociologa jako intelektuála, který disponuje výzkumy a metodologií, s veřejnou politikou. Podobně jako C. W. Mills na konci 50. let přichází s kritikou profesionálů, a to jak na straně ,,velkých teoretiků“, tak „abstraktních empiriků“ – administrativních pracovníků, i Burawoy zejména od americké ,,hyperprofesionalizované“ sociologie požaduje, aby se více soustředila na problémy společnosti a došlo k užšímu sepětí akademické sociologie a veřejné sféry, k vyšší politické aktivitě, a to v rovině lokální, národní, regionální i globální. Podle něj jsou často ,,výzkumy velmi úzce zaměřeny, zabývají se problémy, které jsou někdy triviální, jindy irelevantní a někdy se ptají na otázky, k jejichž zodpovězení nepotřebujeme žádný sociologický výzkum“ (Uhde 2010: 59). Sociologie by tedy měla být angažovanější a své vědění vytvářet v dialogu s veřejnostmi: ne jen zveřejňovat výzkumy, ale stát se zodpovědnou veřejnosti, a to nejen psaním článků do novin a knih, ale také prostřednictvím komunitní práce, spolupráce s odbory, hnutími, občanskými sdruženími apod. Burawoy přemýšlí o veřejné sociologii v souladu s klasickým sociologickým projektem propojení mikroroviny s makrorovinou, stejně tak ale s Millsovou představou sociologie jako článku propojujícím soukromé problémy s veřejnými záležitostmi. Jedním dechem však dodejme, že veřejná sociologie neznamená sociální inženýrství, jako tomu bylo v případě vědeckého komunismu podřízeném doktríně marxismu-leninismu: ,,Sociální věda v podobě vědeckého komunismu byla bez přehánění pravým opakem toho, o čem Burawoy mluví jako o angažované sociologii a vlastně i pravým opakem (sociální) vědy jako takové…“ (Staszek 2011: 6) Angažovanost, jak se ukázalo v 60. a 70. letech, se stala zdrojem nových inspirací a sociologii přinesla možnost dalšího rozvoje i na profesionální, akademické úrovni. Mezi veřejnou a profesionální sociologií tedy existuje vztah vzájemné závislosti, stejně jako antagonismu. Veřejnou sociologii je třeba chápat v akademickém světě zejména jako korektiv té profesní, korektiv, který má zabránit samoúčelnému výzkumu a bezobsažným debatám.

Podle Burawoye je důležité položit si otázku, ke komu vlastně mluvíme, z jakého důvodu oslovujeme lidi, kvůli čemu vlastně děláme sociologii. Je jednoznačné, že buď mluvíme k sobě nebo k jiným (,,Vědění pro koho?“); v případě otázky ,,Vědění pro co?“ se pak Burawoy odvolává na Webera a jeho rozlišení na vědění založené na úvahách o prostředcích pro dosažení daného cíle v protikladu k vědění, které je vedeno cíli a hodnotami samotnými (tedy základní spor účelové a hodnotové racionality a Weberova klasická diskuse nad hodnotami). V základech kritické teorie je obsažen tento spor mezi instrumentálním a reflexivním věděním, jenž Burawoy dále rozvíjí. Profesní sociologii vidí jako tu část oboru, která se soustředí na instrumentální vědění postavené na určitém nezpochybňovaném výzkumném rámci; rovněž sociologové veřejné politiky prostřednictvím instrumentálního přístupu zpracovávají agendu, která je nastolena veřejností. Reflexivní vědění je z podstaty odlišné, nelze z něj vydělit diskusi nejen o hodnotách a směřování společnosti, ale i o metodologických předpokladech a výzkumných rámcích. (srov. Uhde 2010: 60) Kritická sociologie, do níž bychom mohli zařadit vedle Millse například Alvina Gouldnera či Pitirima Sorokina, i v USA ve své době dosáhla zásadních výsledků, mezi něž lze zařadit kupříkladu delegitimizaci hodnotových základů parsonsovského strukturálního funkcionalismu. Burawoyovy snahy na tuto tradici navazují, jsou otevřením prostoru veřejné a kritické sociologii z pozice důležité postavy sociologické akademické komunity. Ačkoliv je vztah mezi profesní a kritickou sociologií napjatý a antagonistický, jedna potřebuje druhou a v některých zemích je tak třeba rozvinou naopak sociologii profesní, která by pomohla vytvořit nové a kvalitní výzkumné rámce vycházející z lokálního prostředí. Výzkumné rámce, které nejsou jen slabým importem těch západních.

Michael Burawoy

Michael Burawoy

Kritická sociologie tedy nemůže stát – a většinou ani nestojí – stranou té profesní. V historii jsme byli svědky přelévání jedné v druhou. Burawoy ve svém rozhovoru připomíná posun marxismu z pozice kritiky společnosti i profesní sociologie na pozici výzkumného programu, stejně tak bychom mohli vnímat feminismus a posun ke gender studies, či proměny kulturálních studií. Tímto způsobem byla proměněna v posledním půlstoletí sociologie možná více než jsme ochotni si přiznat; málokdo by tak dnes rozporoval tvrzení, že sociologie je dnes výrazně levicová a angažovanější, často v protikladu k převládajícím neoliberálním silám, jak shrnuje Burawoy: ,,Tržní fundamentalismus vskutku pohání svět směrem, který je protikladný k sociologickému projektu. Neoliberalismus podle mě podpořil některé sociology a socioložky v tom, aby se angažovali na veřejnosti, protože obhajoba občanské sociologie je ústřední myšlenkou sociologie. Obhajoba sociologie se stala obhajobou společnosti. A konkrétně žádné jiné než veřejné sociologie.“ (Uhde 2010: 61)

Pro nás tím vyvstávají otázky, v jakém stavu je dnes česká sociologie. Zdali je její ,,profesní část“ již dostatečně rozvinuta, aby dokázala poskytovat cenné zázemí pro plodný výzkum specifické postkomunistické situace. Stejně tak se musíme ptát, zdali existují skupiny angažovaných sociologů a socioložek, které by dokázaly zásadně oslovovat veřejnost navzdory neoliberálně orientovanému mediálnímu mainstreamu. V našem časopise se tímto tématem zabýváme například v oblasti genderu a problematizací těch sociálních struktur, které jsou obecně považovány za neproblematizovatelné, jako ty struktury, „na kterých nic není“, nebo „do kterých nikomu nic není“, se budeme zabývat i nadále. Burawoyův přístup je pro tuto práci cennou inspirací.

Dílčí témata a studie

Hlavní oblasti Burawoyova zájmu jsem na předchozích řádcích zmínil a rozebral. Aby však nezapadly ani další oblasti jeho sociologické tvorby, shrnu na tomto místě jeho materiály, které jsou dostupné online:

Litratura a související odkazy

  • BURAWOY, Michael. 1998. „The Extended Case Method.“ In: Sociological Theory. 1998(16), Vol. 1. [Dostupné online 28. 4. 2013 <http://burawoy.berkeley.edu/Methodology/ECM.ST.pdf>]
  • STASZEK, Zdeněk. 2011. Podoby angažovanosti v sociologii: případ vědeckého komunismu. Diplomová práce, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, Katedra sociologie.
  • UHDE, Zuzana. 2010. „Obhajoba sociologie se stala obhajobou sociologie. Rozhovor Zuzany Uhde s Michaelem Burawoyem.“ In: Gender, rovné příležitosti, výzkum. 2010(12), Vol. 2, pp. 57-61. [Dostupné online 20. 4. 2014 <http://burawoy.berkeley.edu/Biography/Interview.Uhde.pdf>]
  • VOŘÍŠEK, Michael. 2007. „XVI. světový sociologický kongres ISA.“ In: Sociologický časopis. 2007, Vol. 2, pp. 478-480. [Dostupné online 22. 4. 2013 <http://bit.ly/ZWwRCe>]
  • Wikipedia – heslo Michael Burawoy

Komentáře

komentářů