Já vlastně nevím, proč se o tom neučí už na základních školách. Děti by to bavilo a jmenovalo by se to jednoduše, třeba Jak čelit eristické dialektice nebo tak nějak. Vyučovalo by se zejména o jednotlivých druzích argumentačních klamů a každý by jim potom dokázal efektivně čelit a bránit se nejrůznějším úskalím sofistiky. Proč o tom ale vlastně mluvím? Protože dnes, kdy se internet rozprostřel do všemožných koutů lidské činnosti, se stále častěji setkáváme s názorovými diskusemi online. Už to není jen česká hospoda, kde létají půllitry a sprostá slova, dnešní kritik je kritik internetový. U takového už často nerozhodují svaly, ale důmyslnost použitého argumentačního neboli logického klamu.
,,Budu volit politika X, protože ten jako jediný si dokáže poradit se současným marasmem, který způsobil politik Y,“ zaznívá v současné předvolební situaci snad nejčastěji, přičemž se jedná o základní argumentační klam falešného dilematu. Tímto, společně s dalšími klamy se už zabývali mnozí, někteří dokonce své zkušenosti sepsali a vytvořili seznamy jednotlivých klamů. Jedním z nejznámějších Čechů, kterého pálila nerovná hra některých polemik, byl už Karel Čapek, jenž ve svém eseji Dvanáctero figur zápasu perem čili příručka písemné polemiky (najdeme ji v knize Marsyas čili Na okraj literatury) identifikoval na patnáct způsobů, jak zničit oponenta, nejde-li nám o prosazení pravdy. Jak nám poradí Wikipedie, kde všechny argumentační triky nalezneme hezky pohromadě, zabýval se tímto tématem například Martin Malý zde a opakovaně tady, v jedné rozsáhlejší práci Jiří Svršek, o umění argumentace také psal v roce 1981 americký filosof Peter A. Angeles. Jak ukazuje tabulka pod tímto textem, do oblasti vzdělávání věc pronikla také – věnovalo se jí i Centrum občanského vzdělávání při Masarykově univerzitě.
Je dobré poučit se, jenže nejspíš je zbytečné vysvětlovat cokoliv někomu s úmysly nečistými či někomu, kdo se ztratil v moři své subjektivní pravdy projevené neschopností nebo spíše odporem rozumět psanému textu v jeho skutečném, ne domnělém významu. Je proto třeba opravdu začít přemýšlet už o výuce na základní škole, kde by doplnila též potřebnou mediální výchovu. Dětem by tudíž bylo záhodno vložit do rukou Schopenhauerovu klasiku, a protože chceme, aby se za nás děti nemusely stydět, museli by rodiče dřív nebo později začít sekat dobrotu, jelikož by je každé dítě prohlédlo. Říká se tomu tlak zdola, protože děti jsou docela malé a při zemi.
Co mohou přinést do této debaty sociologové? I pro ně se něco najde. Mezi klamy existuje jeden, který zároveň může mít nedozírné následky, pokud mu podlehneme, a tím je nereprezentativní vzorek. Vždyť co jiného než chyba ve vzorku vede k nejrozsáhlejším chybám ve výzkumu, ale i v běžném životě, ve kterém je základním stavebním kamenem pro předsudečnost. Sociologie nepochybně může také říct, že jsou tu ještě ty důsledky, které jeden nezamýšlí. Tento fakt lze vztáhnout i na zmíněnou výuku, vždyť jejím hlavním a nepřehlédnutelným důsledkem by bylo, že mnohé milosrdné či ,,výchovné“ lži, by přestaly fungovat. Dítě posilněné Schopenhauerem a nutným minimem ze sociologie by neuvěřilo, že jestli si nepůjde lehnout, odnese ho čert, když zná jiné ponocující děti, které žádný čert neodnáší, podobně by nepodlehlo výtce, že kvůli nedojedené večeři hladoví děti na druhé straně světa. Některé logické klamy také zakládají nejrůznější sociální konstrukce, takže vzdělalo-li by se dítě ještě ve feministické sociologii, zjistilo by, že jakožto chlapec může brečet a jakožto dívka může snít o tom, že bude popelářkou, nikoliv popelkou, nebo kosmonautkou, nikoliv redaktorkou kosmopolitanu.
A protože snahy opačného rázu či nicnedělání by mohly zapříčinit katastrofu a protože katastrofa je, když vypukne hladomor, jasně vyplývá, že sedět se založenýma rukama dřív nebo později přinese hladomor!
Šťastnou ruku v nadcházejících volbách!
(Je-li pro vás text špatně čitelný, otevřete si soubor pdf v novém okně prostřednictvím menu ikonkou vpravo.)
Zdroj úvodní ilustrace: sxc.hu.
