Nemá smyl sepisovat hříchy Miloše Zemana. Byl by to příliš dlouhý seznam, který by dost možná bylo třeba každé dva dny aktualizovat o další protimluvy a názorové otočky a doplňovat je o hysterické výkřiky jeho věrného hradního úředníka, vydávajícího se za mluvčího: prezident nevede kampaň, protože každý zná názory pana prezidenta, prezident povede kampaň, protože má být názorová, prezident nepůjde do debat, prezident půjde do debat, mohou to být dvě kampaně, více debat by voliče nudilo, prezident půjde do čtyř debat, míč je na straně protikandidáta… mohli bychom v této frašce pokračovat donekonečna a mohutná základna Zemanových voličů by stejně tuto nekonzistentní postavu, která s pravdou a názory nakládá ryze účelově, volila.
Nemělo by smysl před nimi poukazovat na neprůhledné financování Zemanovy kampaně, podivné prezidentovo okolí, které tahá za nitky a starého pána nechává v jeho ješitné jízdě při tom, že je pánem situace, ačkoliv již dávno není.
Jsou však ti, kteří si to začínají uvědomovat, včetně jeho největšího politického spojence z jistého holdingu.
Miloš Zeman nebyl v posledních několika letech v živé debatě. Ve své poslední funkci se natolik opevnil svými nahrávači na smeč a obránci, takže nemusel čelit žádné přímé konfrontaci. Že probíhala setkání s občany? Probíhala, ale proběhla na nich snad někdy opravdová výměna názorů, při které by oponent nebyl přehlušen orwellovským davem ovcí? Můžeme tedy očekávat, že tak jako slabým se stal prezidentem, neschopným funkci vykonávat bez neférového jednání a neschopným čelit tisku, tak slabý se z něj stal oponent do otevřené debaty.
Volební matematika je navíc neúprosná. Zeman v prvním kole prezidentské volby vedl jen v několika málo okresech, ve všech ostatních vyhrálo kvarteto antiZeman. Zároveň jde o okresy, ve kterých je spíše menší volební účast. Z podstatné části jde třeba o oblasti bývalých Sudet, v nichž je Zemanův úspěch třeba číst v první řadě jako odpověď Praze a určitému druhu politiky, které z předmětu svého zájmu v posledních dekádách postupně vytlačila člověka. S tím se dá pracovat. Dá se to napravit.
Jistě, to, že je Zeman jakožto někdejší významný hybatel politiky neoddělitelnou součástí problému a o člověka se nijak nezajímá, je v tuto chvíli jedno; i kdyby v přímém přenosu utloukl Václava Moravce hůlkou, stále by v očích významné části svých voličů neztratil. Nejspíš by naopak získal, protože čím více se systém brání, tím lépe pro něj. Tak jako když při požáru intuitivně otevřete okno, oheň se akorát rozhoří. Přesto i v táboře jeho voličů se objevují tací, kteří jen potřebují od někoho ujistit, že za nimi dokáže stát. Tentokrát už doopravdy.
Po prvním kole voleb tak dospíváme nejspíš do bodu, kdy více než počet lístků vhozených do volební urny by mělo hradní osazenstvo zajímat, kolik listů papíru dokáže projít skartovačkou do doby, než na Pražském hradě zasedne Zemanův protikandidát.
Zbývá jim už jen málo možností. A když už ani Mynář nevěří, že to vyjde, je třeba sáhnout po krajním a zoufalém řešení a doufat, že to vyjde. A protože největším hříchem protikandidáta, na který dokázali Zemanovi příznivci přijít, jsou podle senátora Veleby falešné brýle, spolek Přátelé Miloše Zemana přichází ve finále kampaně s heslem „STOP IMIGRANTŮM A DRAHOŠOVI. TATO ZEMĚ JE NAŠE! VOLTE ZEMANA!“, doplněným o starou fotku Miloše Zemana, protože ta aktuální by fungovala opačným, než zamýšleným způsobem. Nejspíš považují voliče za nesvéprávné a hloupé.
Zní vám to jako pitomost? Jako chabá, ale pro Zemana posledních let zároveň příznačná snaha udržet se u moci za každou cenu? Taky že je. Ale víc už toho nezvládnou.
Zhotovitel: Přátelé Miloše Zemana, z.s.
Zadavatel: Euro – Agency s.r.o. Jednatelem společnosti je Miroslav Schön. Ten je současně místopředsedou představenstva společnosti Mountfield a.s., která byla v roce 2016 koupena čínskou Eurasia Development Group Limited.
