Analýza: Vysoká důvěra v Okamuru děsí veřejnost zbytečně Důvěra v Okamuru (zdroj ilustrace: sxc.hu)

Analýza: Vysoká důvěra v Okamuru děsí veřejnost zbytečně

Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Sociologického ústavu AV ČR se respondentů pravidelně ptá, zda důvěřují představitelům parlamentních stran a dalším významným politikům. Na základě jejich odpovědí sestavuje žebříček důvěryhodnosti politiků, který nadšeně citují média. Tomio Okamura se stal součástí dotazníků CVVM loni v září, neboť se jeho strana dostala do sněmovny. Jeho nástup do výzkumu byl velkolepý – v září mu vyjádřilo důvěru 44 procent respondentů a v žebříčku se umístil na druhém místě. Od té doby se důvěryhodnost měřila již čtyřikrát a Okamura vždy skóroval. V prosinci se umístil dokonce na prvním místě se 47 procenty vyjádřené důvěry, v březnu byl čtvrtý rovněž se 47 procenty a v květnu třetí se 43 procenty vyjádřené důvěry.

Okamura se žebříčkem důvěryhodnosti z dílny CVVM veřejně holedbá a není divu. Vědecké pracoviště potvrdilo, že je politická hvězda, a on to pochopitelně využívá pro své PR (nepříliš obratně, jak ukazuje print-screen z jeho oficiální facebookové stránky níže). Část lidí ale z žebříčku CVVM radost nemá; internet je zaplaven komentáři rozčilujícími se nad tím, že téměř polovina obyvatelstva vyjadřuje důvěru xenofobnímu Čechojaponci, a odpůrci Okamurova vidění světa se hroutí z vidiny jeho možného nástupu k moci.

Tomio Okamura jako jeden z nejdůvěryhodnějších politiků?

Tomio Okamura jako jeden z nejdůvěryhodnějších politiků?

Protože se žebříček důvěryhodnosti a zprávy o Okamurově fantastické popularitě pravidelně objevují v médiích, je nutné podívat se na data CVVM pečlivěji a pátrat po tom, zda zjištěná důvěra v Okamuru je relevantní fakt nebo důsledek nevhodně použité metodologie a rozostřenosti chápaní pojmu důvěra. Moje analýza se zaměřila na hledání vztahů mezi relevantními proměnnými a ukázala, že žebříček důvěry politiků s Okamurou na předních místech není potřeba brát úplně vážně.

Víš, co měříš?

Pokud se odvážím pochybovat nad validitou měření důvěryhodnosti Tomia Okamury, musím nejdřív krátce popsat, jak je důvěra v Okamuru měřena v dotazníku. Otázka, kterou CVVM pokládá respondentům a respondentkám, zní:

Přečtu Vám jména některých politiků. U každého mi, prosím, řekněte, zda mu důvěřujete nebo nedůvěřujete, či neumíte posoudit. Případně zda tohoto politika neznáte:
spíše důvěřuje
spíše nedůvěřuje
nezná

Všimněte si, že odpověď na otázku má pouze dvě alternativy odpovědi; buď respondent/ka spíše důvěřuje nebo spíše ne. V metodologii sociálních věd se má za to, že použití pouze dvou alternativ odpovědi (ano/ne) pro měření postojů není úplně šťastná volba; výzkumníci tímto způsobem získají výrazně méně informací, než kdyby postoj (v tomto případě důvěru v Okamuru) měřili na škále o pěti nebo sedmi bodech se střední variantou odpovědi (zcela důvěřuji, velmi důvěřuji, spíše důvěřuji, ani nedůvěřuji ani důvěřuji, spíše nedůvěřuji, velmi nedůvěřuji, zcela nedůvěřuji). Navíc tento formát odpovědi nutí respondenty přiklonit se na jednu nebo na druhou stranu, což jim znemožňuje prezentovat neutrální postoj. Použití jenom dvou možností odpovědi pro měření důvěry je podle mě jedním z důvodů, proč v tomto případě pochybovat nad relevancí získaných výsledků.

Ještě větším problémem je nejasnost ohledně toho, co to je „důvěra“, na kterou se otázka ptá. Co znamená, když je Okamura „důvěryhodný“? Znamená to, že by respondenti volili jeho stranu? Nebo že souhlasí s jeho názory? Nebo že cítí, že se Okamura postaví za lidi jako jsou oni? Na tyto otázky je nutné znát odpověď, abychom věděli, co si pod pojmem „důvěra Tomiovi Okamurovi“ máme představit. Pokud na ně nenalezneme odpovědi, nevíme, co otázka měří, a nemůžeme z takových dat dělat žádné závěry.

Všichni říkají: ,,Důvěřuji ti“ (ale nikdo tě nevolí)

První pochybnosti o relevanci měření důvěry v Okamuru vzbuzuje porovnání s výsledky jeho strany Úsvit ve volebních modelech. Jak je možné, že strana politika, který má tolik důvěry, si v předvolebních výzkumech vede tak špatně? V září, kdy měl Okamura důvěru 44 procent respondentů, měl jeho Úsvit ve volebním modelu CVVM pouze 2,5 procent hlasů. Podobně v dalších výzkumech, kde měl Okamura důvěru přes 40 procent, byl zisk ve volebním modelu 4, resp. 5, resp. 3 procenta voličských hlasů. Z toho vyplývá, že důvěra v Tomia Okamuru tedy rozhodně neznamená ochotu ho volit.

Nesoulad v důvěře a ve volebních preferencích by se mohl vysvětlit, pokud ti, kteří deklarují důvěru v Okamuru, svorně odmítají chodit k volbám. Takovou eventualitu ale data vyloučila; ti, kteří Okamurovi důvěřují, se nelišili v tom, zda mají úmysl jít k volbám nebo ne. Ve dvou šetřeních se neukázala žádná závislost důvěry v Okamuru na deklarovaném úmyslu jít volit (březen květen), v září byla důvěra o něco málo nižší mezi nevoliči a v prosinci byla větší nedůvěra mezi voliči, kteří by rozhodně šli k volbám.

Liší se lidé, kteří důvěřují Okamurovi, podle toho, jakou stranu volí? Ano, ale ne příliš. Ve všech čtyřech šetřeních se našlo statisticky významně více těch, kteří Okamurovi nedůvěřovali, mezi voliči TOP09. Např. v září důvěřovalo Okamurovi 34 procent voličů Topky, nedůvěřovalo mu 51 procent. To je statisticky významný rozdíl, ale sami vidíte, že plná třetina voličů Karla vyjádřila důvěru Tomiovi. Voliči ODS nevěřili významně více pouze ve dvou šetřeních (září, prosinec). Co se týče statisticky prokazatelného vyjádření důvěry od voličů jiných stran než Úsvitu (jehož voliči Okamurovi až na jednu bizarní výjimku v březnovém výzkumu důvěřují), byla důvěra v Okamuru napříč všemi šetřeními vyšší u voličů ANO.

Rozdíl v důvěře Okamurovi by mohl být vysvětlen rozdíly v tom, jak se lidé zajímají o politiku. Mohlo by se například ukázat, že lidé, kteří se o politiku nezajímají, důvěřují Okamurovi více (protože neví, co je zač). Ani to však data nepotvrdila. V zářijovém výzkumu, kde se zájem o politiku měřil, nebyla nalezena žádná významná závislost; data pouze naznačila, že mezi lidmi, kteří se nezajímají o politiku, je méně těch, kteří Okamurovi nedůvěřují, a více těch, kteří ho neznají.

Důvěřuj svému xenofobovi

Co je na celé kauze důvěry v Okamuru nejpodivnější, je absence vztahu mezi důvěrou v něj a xenofobními a islamofobními postoji. Vzhledem k tomu, že Okamura postavil na šíření nenávisti k cizincům a muslimům velkou část své politické kariéry, je paradoxní, že lidé, kteří mu vyjadřují důvěru, jsou v podstatě stejně xenofobní jako lidé, kteří mu nedůvěřují.

Části veřejnosti je známá klasická otázka na to, zda by respondent/ka chtěl/a za sousedy některé vybrané skupiny obyvatelstva. CVVM tuto otázku použilo v březnovém šetření a ptalo se mimo jiné na sousedství s lidmi jiného náboženského vyznání, s lidmi jiné barvy pleti a s cizinci žijícími v ČR. V otázce na sousedství s lidmi jiného náboženského vyznání se lidé důvěřující Okamurovi nijak nelišili od těch, kteří Okamurovi nedůvěřovali. Tímto zjištěním odpadl předpoklad, že Okamurovi více důvěřují lidé, kteří se bojí islámu. V případě, kdy měl být potenciálním sousedem člověk jiné barvy pleti, byla situace obdobná s tím rozdílem, že mezi lidmi, kteří by člověka jiné barvy pleti nechtěli za souseda, bylo o něco málo více těch, co Okamurovi důvěřovali. V odpovědi na otázku o potenciálním sousedství s cizinci bylo mezi lidmi, kteří takové lidi za své sousedy nechtěli, naopak více těch, kteří Okamurovi nedůvěřovali.

V březnovém šetření respondenti odpovídali i na otázku, nakolik jsou jim sympatičtí Arabové žijící na území České republiky. Ani v této otázce se neukázal rozdíl mezi lidmi, kteří Okamurovi důvěřuji, a těmi, kteří mu nedůvěřují. To samé bylo patrné v datech pro otázku „Představují nebo nepředstavují občané jiných národností, kteří k nám přišli v posledních letech, problém?“ Mezi příznivci Tomia Okamury nebylo významně více těch, kteří by cizince v ČR považovali za problém, než mezi těmi, kteří Okamurovi důvěru nevyjádřili. Rovněž v další otázce, ve které respondenti odpovídali, zda je podle jejich názoru v ČR příliš mnoho, přiměřeně nebo příliš málo cizinců, se ti, kteří vyjádřili důvěru Okamurovi, téměř nelišili od těch, kteří mu nedůvěřovali.

Chudí a nespokojení

Není žádným tajemstvím, že politici Okamurova střihu cílí především na chudší vrstvy a na lidi, kteří jsou politickým systémem zklamaní. Zajímala jsem se tedy o to, zda lze mezi lidmi, jejichž subjektivně pociťovaná životní úroveň je špatná a kteří jsou nespokojeni s politickou situací, najít více těch, kteří Okamurovi důvěřují. V obou případech se ukázalo, že nikoliv; s deklarovanou životní úrovní respondentovy domácnosti důvěra v Okamuru ve vztahu není a stejně tak spokojenost s politickou situací neovlivňuje to, zda respondent/ka vyjádřil/a Okamurovi důvěru. Výjimkou byli lidé, kteří byli s politickou situací velmi nespokojeni, ti ve třech šetřeních (září, prosinec, březen) o něco málo častěji vyjadřovali Okamurovi nedůvěru.

Závěr? Spíše nedůvěřuji

Jaký je tedy výsledek analýzy? Kromě slabého vlivu preference politické strany nelze v datech ze čtyř šetření CVVM najít vztah mezi důvěrou v Tomia Okamuru a žádnou z proměnných v analýze. Proměnná „důvěra v Okamuru“ se z hlediska zkoumaných charakteristik chová více méně náhodně a nereaguje na charakteristiky, které by logicky měly mít vliv. Bylo by sice možné pátrat po dalších vysvětlujících proměnných a hledat, jestli se nenajde nějaká charakteristika, kterou by byli specifičtí ti, kteří Okamurovi důvěřují, avšak vzhledem k tomu, že proměnné použité v této analýze jsou pro povahu problému vysoce relevantní, je možné na jejím základě říct, že proměnná „důvěra v Okamuru“ je přinejmenším podivná. Nevíme, co přesně měří, a nesouvisí s charakteristikami, se kterými by podle logických předpokladů souviset měla. Ať už tedy důvěřovat Okamurovi znamená cokoliv, já doporučuji žebříčku důvěryhodnosti a závratně vysokým procentům vyjádřené důvěry spíše nedůvěřovat.

Poznámka

Výsledky prezentované v tomto textu pocházejí z analýzy kontingenčních tabulek. Jako míra závislosti bylo použito Cramerovo V, pro určení statistické významnosti četnosti kombinace jevů byla použita adjustovaná rezidua. Data v analýze pochází z šetření CVVM v září 2013, v prosinci 2013, v březnu 2014 a v květnu 2014. Data, dotazníky a technické informace jsou přístupné prostřednictvím Českého sociálněvědního datového archivu (ČSDA) Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., dokumentace je volně přístupná online na adrese archiv.soc.cas.cz, resp. nesstar.soc.cas.cz, data ČSDA jsou k dispozici po registraci tamtéž. V době publikace tohoto článku není ještě veřejně k dispozici soubor dat CVVM z května, vzhledem k vnitřním předpisům bude zpřístupněn až v srpnu 2014.

Tabulky

Vybrané tabulky s procenty odpovědí ke stažení zde.

Zdroj úvodní ilustrace: sxc.hu.

Komentáře

komentářů