Nejisté vyhlídky. Proměny vědecké profese z genderové perspektivy (SLON, 2013)

Ve společné publikaci Nejisté vyhlídky. Proměny vědecké profese z genderové perspektivy otevírají autorky Marcela Linková, Kateřina Cidlinská, Hana Tenglerová, Marta Vohlídalová a Alice Červinková stále častěji kladenou otázku genderové rovnosti ve vědě [1]. Jejich motivem k vytvoření takto laděné publikace je především neuspokojivý stav české vědy. Ten spočívá v přetrvávání genderových stereotypů zaměřených proti účasti žen na vědecké práci. Projevem těchto stereotypů je mizivé zastoupení vědkyň v určitých disciplínách a v rozhodovacích pozicích.

Autorky pro své analýzy využívají rozhovory a skupinové diskuze s vědkyněmi a vědci provedené v rámci aktivit Národního kontaktního centra – ženy a věda. Jedná se o rozhovory s vědci a vědkyněmi z různých vědeckých disciplín a různých věkových kategorií. Autorky rozlišují mezi přírodními a humanitními vědami a mezi mladou, střední a starší generací vědců. Rozhovory následně analyzují podle konceptu epistemických životních prostorů [2] představeném v rámci komparativního evropského projektu zaměřeného na akademickou práci „Knowing and Living in Academic Research. Convergence and Heterogeneity in Research Cultures in the European Context“, kterého se účastnilo Rakousko, Česká republika, Finsko, Slovensko a Velká Británie.

Obecně jsou epistemické životní prostory chápány jako „výzkumníkovo individuální nebo kolektivní vnímání a narativní rekonstrukce struktur, konceptů, racionalit, aktérů a hodnot, které formují, řídí a omezují jejich potenciální jednání“ (Felt, Fochler 2010:4, přeložila H. Novotná). Jednoduše bychom je nazvali jako vnímání vlastní pozice výzkumníka v rámci vědy a v rámci společnosti, které následně formuje jeho další jednání. Epistemické životní prostory jsou obecně charakterizovány pěti navzájem provázanými dimenzemi: epistemickou, prostorovou, časovou, sociální a symbolickou. Ve výzkumech využívajících tento koncept je ale běžné, že se jejich autoři pohybují pouze v rámci některých z uvedených dimenzí. Autorky uvádějí, že se ve své práci zaměřují především na symbolickou, prostorovou a sociální dimenzi epistemických životních prostorů vědců, bohužel ale koncept blíže nevysvětlují a neuvádějí, v jakém smyslu v jednotlivých dimenzích pohybují.

V rámci analýz si autorky kladou za cíl představit, jakým způsobem se genderový řád promítá do fungování vědeckého prostředí. Publikace se tedy věnuje srovnání kariérních plánů vědců a vědkyň, akademické mobilitě, slaďování práce a rodičovství, ale též mediální prezentaci vědců a vědkyň a vědním politikám týkajícím se genderové rovnosti. Kniha je určená širokému publiku, především ale samotným akademikům a tvůrcům vědních politik, a jako taková se také musí číst. Autorky jejím prostřednictvím chtějí především podnítit ke genderově citlivým úvahám a přispět ke zvýšení pozornosti vůči genderovým vztahům na pracovištích. Vzhledem k cílům, které si autorky kladou, je tedy nasnadě dodat, že publikace poskytuje především úvodní vhled do probíraných problematik, ale k hlubšímu porozumění problémům by bylo třeba dalších analýz.

Ekonomie příslibu: pracovní nejistota a gender na počátku vědecké dráhy

V první studii s názvem „Ekonomie příslibu: pracovní nejistota a gender na počátku vědecké dráhy“ (str. 51-80) reflektují autorky Kateřina Cidlinská a Marcela Linková představy mladých akademiků o jejich kariérní budoucnosti. V první části textu se autorky dále zabývají kontextem a konceptualizací profesních drah. Druhá část textu se zabývá analýzou plánů vědců a vědkyň z hlediska autenticity jejich práce a rovnováhy mezi jejich pracovním a soukromým životem. Analýza je založena na kvalitativních hloubkových rozhovorech, které byly provedeny v rámci výzkumu KNOWING a v rámci aktivit Národního kontaktního centra- ženy a věda. Cidlinská a Linková docházejí ke zjištění, že kariérní plány mladých vědců jsou velmi genderované. Muži zpravidla aspirují na samostatné vedoucí pozice a ženy na střední výzkumné pozice. Autorky se ale bohužel nezmiňují o tom, zda k tomuto jevu dochází pouze v určitých vědeckých dispcilínách a nebo napříč všemi disciplínami. Rodina dle Cidlinské a Linkové ovlivňuje epistemické životní prostory vědců v tom smyslu, že muži zvažují více finanční stránku svého povolaní a ženy zvažují možnosti jak jej skloubit s péčí o domácnost. Plánování budoucnosti je tedy, dle autorek, genderově podmíněné podle společensky dostupných rámců. Kariérními volbami vědců a vědkyň jsou tato očekávání pak ještě více utvrzována. Navíc se dle závěrů výzkumu vzhledem k nejistotě stálosti zaměstnání věda mění z poslání na práci.

V rámci analýzy autorky zjistily, že v epistemických životních prostorech vědců a vědkyň je jakousi normou nejistota pracovního místa a trvalá pozice je tak vnímána spíše jako nadstandard. Odchod je vnímaný jako neustále přítomná varianta vynucená nejistotou. Autenticita podle vědců a vědkyň znamená soulad mezi prací, kterou se zabývají, a prací, kterou by se chtěli zabývat. Je součástí každodenní vědy v protikladu k vědě na vyšších pozicích, která podle vědců autenticitu kompromituje. Muži se dle autorek vyznačují soutěživostí, prvenstvím a ambiciózností. V jejich plánech je však kontradiktorní, že mají zájem o vedoucí pozice, ale zároveň ve své práci považují za nutnou právě autenticitu. Ženy naopak vyjadřují genderově typické plány spojené s nižší pozicí v týmu. Volí tak genderově typickou odpověď a nevstupují na vedoucí pozice. Autenticita podle žen spočívá v radosti z dělání každodenní vědy. Podle Cidlinské a Linkové tyto odpovědi odrážejí genderové nastavení podmínek uvnitř institucí a zvnitřňování genderových stereotypů vědci. Systém, jednoduše řečeno, nahrává těm, kteří představují určitý charakterový typ, který splývá s obvyklou představou o maskulinitě: soutěživost, ostré lokty, jasné představy o postupu. To ale není možné u žen, protože je u nich předpokládaná ochota dělat kompromisy v kariéře kvůli péči o rodinu, a tak mají menší vyhlídky na kariérní postup.

Nesnesitelná lehkost mobility: osobní a profesní biografie začínajících vědců a vědkyň

Ve druhém příspěvku „Nesnesitelná lehkost mobility: osobní a profesní biografie začínajících vědců a vědkyň“ (str. 81-98) reflektuje Alice Červinková, jak se vědci pohybují v mezinárodním prostoru. V rámci analýzy se Alice Červinková zaměřovala na pohyb vědců z genderové perspektivy. Těžiště jejího zkoumání přitom spočívalo ve vzájemném ustavování osobního a profesního života. Studie vychází z kvalitativních individuálních rozhovorů, rozhovorů v párech a ze skupinového interview s vědci, kteří pobývali určitou dobu v zahraničí. Mobilita se v současnosti stala pevnou složkou akademické dráhy vědců a vědkyň, ale zároveň působí tak, že zneviditelňuje péči o rodinu tím, že ji nebere v úvahu. Následně pak nemožnost mobility vyřazuje ženy z postupu v akademické kariérní dráze. Autorka dochází k závěru, že na mobilitu má vliv partnerství vědců, přičemž je pro mobilitu příhodnější partnera nemít. Genderování akademické mobility je významné především v souvislosti s rodičovstvím akademiků: muži akademici cestují častěji než ženy. Mobilita v životech akademiků také vytváří nové situace, jako je situace vázaného stěhování či vázaného setrvání. Vázané stěhování je situace, kdy výhody spojené s migrací jednoho z partnerů převyšují ztráty toho druhého. Oba partneři poté migrují, i když na tom jeden z nich tratí (str. 87). Vázáné setrvání naopak „popisuje situaci partnera, který se rozhodne neemigrovat, protože nevýhody, které by z migrace plynuly pro druhého partnera, jsou příliš vysoké“. Oba partneři pak zůstávají v původní lokalitě. (str. 89) Poslední situací, ke které dochází v důsledku migrace, je oddělené partnerství (viz str. 91-93). Všechny tyto situace jsou ale většinově vnímány jako dočasné, tj. trvající pouze dobu nutnou k zahraniční stáži, a výběr lokality partnera se odvíjí i od nevědeckých faktorů, jako je například možnost dojíždět na pravidelnější návštěvy. V důsledku toho jsou pro ženy rodinný život a mezinárodní mobilita v podstatě dva vylučující se projekty. K tomu dochází hned z několika důvodů. Ženy přikládají menší význam své kariéře a tak jsou ochotny se v rámci mobility přizpůsobit svému partnerovi a častěji ho tedy také následují do zahraničí. Druhým významným důvodem je, že mobility se často nemůže zúčastnit celá rodina a ženy nejsou ochotny opustit své děti a jet na stáž bez nich. Návrat je v případě akademické mobility konstruován také jinak než v běžném životě. Je chápán jako „dočasné uzavření akademické mobility, ale rozhodně nepředstavuje její samozřejmé završení.“ (str. 94-95) Mobilita je tak v práci akademika stále přítomná.

Vědkyně mezi dvěma mlýnskými kameny: o podmínkách kombinace pracovního života a rodičovství ve vědecké profesi

V následující studii Marty Vohlídalové „Vědkyně mezi dvěma mlýnskými kameny: o podmínkách kombinace pracovního života a rodičovství ve vědecké profesi“ (str. 99-126) je čtenáři poskytnut obraz akademického prostoru, který není slučitelný s životními drahami žen, protože je založený na ryze maskulinním kariérním postupu, a tak neposkytuje prostor pro pečovatelské závazky žen. Analýza Marty Vohlídalové je založena na kvalitativních rozhovorech s 16 akademickými páry a jednom skupinovém interview. Ve své práci se soustředí především na nastavení vědeckého pracovního prostředí, institucionální normy a podmínky rodičovství a na ideologie v rámci partnerství akademiků. Tyto aspekty podle autorky vymezují epistemické životní prostory vědců. Autorka upozorňuje na to, že při současném nastavení vědy je profese vědce neslučitelná s mateřstvím, neboť je ideál vědy založený na lineární, kontinuální kariéře a vyznačuje se velkým pracovním vypětím. Vědci v rozhovorech vypovídali jak o rozpínavosti vědecké práce a její okupaci soukromého času, tak o nemožnosti přerušit vědeckou kariéru na delší dobu. Na druhou stranu je ale obecně mezi vědci tento problém individualizován a tedy vnímán jako otázka schopností jednotlivců.

Autorka v rámci analýzy ideologií partnerství identifikovala jak egalitární, tak tradiční páry, přičemž i v párech akademiků stále převládají tradiční partnerství. Egalitární páry se vyskytují hlavně u mladší generace, kdežto tradiční partnerství je prostoupeno všemi generacemi i přesto, že pro ženské kariéry je příhodnějším právě partnerství egalitární. V rámci tradičního partnerství je kariéra žen trvale ohrožována (např. stěhováním za partnerem). Ženy také zpravidla dosahují nižší seniority než muži. Ženy toto ohrožení ale nevnímají jako závažný problém a považují jej za téměř přirozený řád. Příspěvek Marty Vohlídalové tak upozorňuje na tenzi mezi profesními a soukromými požadavky kladenými na vědkyně. Vědkyně se mají snažit vyhovovat v co největší míře mužskému modelu vědecké kariéry vyznačujícím se svou linearitou a extrémním pracovním nasazením. Na druhou stranu jsou na vědkyně také kladeny vysoké nároky spojené s jejich ženstvím a mateřstvím. Vědkyně se tak ocitají mezi dvěma pomyslnými mlýnskými kameny, které představují výše zmíněné hodnotové systémy: hodnoty spojené s vědeckou kariérou a hodnoty spojené s mateřstvím.

Věda jako mužská záležitost aneb mediální realita českých pop-novin

Příspěvek Hany Tenglerové „Věda jako mužská záležitost aneb mediální realita českých pop-novin“ poskytuje jak kvantitativní, tak kvalitativní analýzu čtyř českých významných deníků (Lidové noviny, MF Dnes, Právo, Hospodářské noviny) z roku 2009. Autorka identifikovala 212 článků promlouvajících o vědcích a vědkyních a 412 promluv o vědcích a vědkyních. V rámci kvantitativní analýzy tiskovin Hana Tenglerová zjistila, že poměr výskytu vědkyň oproti výskytu vědců v tisku je 1:5. Vědkyně se nejčastěji objevují v zájmových rubrikách a vystupují především jako informátorky. Vědci přitom zpravidla vystupují jako autority a experti a objevují se na úvodních stranách novin. I přesto, že jsou jejich promluvy zpravidla kratší než promluvy vědkyň, zaujímají promluvy vědců trojnásobně větší prostor. Z této analýzy podle autorky tedy vyplývá neviditelnost vědkyň v českých pop-novinách. Dle mého názoru je ale možné, že tato neviditelnost vědkyň v pop-novinách není způsobena stereotypní politikou tisku, ale přímo odráží realitu české vědy. V rámci kvalitativní analýzy pak autorka identifikovala tokenistické strategie označování vědkyň. Vědkyně jsou jejich prostřednictvím prezentovány jako token, tedy jako odchylky od normy vědy jakožto mužské záležitosti. Tyto strategie se projevují tak, že v popisech vědkyň je místo jejich vědeckého zaměření často poukazováno na atributy stereotypně připisované ženám, jako je jejich vzhled, věk, mateřství či nízké pozice. Právě odkazy na mateřství nejčastěji odvádějí pozornost od jejich odbornosti. Je paradoxní, že v případě vědců odkazy na otcovství naopak dodávají na důstojnosti a patřičnosti osoby vědce a otcovství často působí jako forma inspirace, která vědce vede k ještě lepším výkonům. Podle Hany Tenglerové tedy prostřednictvím pop-novin dochází k přehlížení přínosu žen vědě a snižování jejich statusu a významu. Na širší úrovni pak dochází k utvrzování, reprodukci a naturalizaci přestav o dělbě rolí mezi muži a ženami a o jejich postavení ve společnosti. Tyto prezentace poskytované médii jsou pak významné především proto, že mají významný vliv na očekávání a aspirace lidí, a proto, že jejich prostřednictvím může docházet k reprodukci a prohlubování nerovného postavení mužů a žen.

V pasti dějin: křižovatky feminismu a neoliberalismu v evropské politice genderové rovnosti ve vědě

V rámci poslední analýzy s názvem „V pasti dějin: křižovatky feminismu a neoliberalismu v evropské politice genderové rovnosti ve vědě“ (str. 148-173) se Marcela Linková zaměřuje na evropskou genderovou politiku ve vědě od 90. let 20. století do současnosti. Autorka v textu vykládá snahy o zhmotnění otázek genderu ve vědních politikách, jeho vývoj v čase až do „zakopání pozic“, kdy ani jedna ze zúčastněných stran není schopna prosadit svoji vizi. Marcela Linková v textu také upozorňuje na to, že v České republice není žádný program podpory genderové rovnosti ve vědě. Pokud se otázka genderové rovnosti ve vědě objevuje, je to především na úrovni EU a je spojována především s ekonomickými aspekty marnění ženského potenciálu. Budování genderově rovné vědy je tak uznatelné především jako součást rozvoje evropské konkurenceschopnosti a inovativnosti. Neobjevuje se však jako samostatná hodnota pro dělání kvalitní a společensky odpovědné vědy.

Jaká je tedy česká věda?

Publikaci autorky uzavírají návratem k tématům popisovaným v rámci jednotlivých studií a nastiňují možné budoucí implikace genderové nerovnosti ve vědě. Podle autorek proti sobě stojí představa vědy jako povolání, kterému je nutné se cele oddat, a nové chápání vědy jako zaměstnání, které se objevuje především v důsledku zvyšování nejistoty a požadavků na flexibilitu v práci vědců a vědkyň. Vědecká práce je postavena na maskulinním kariérním modelu, kdy se předpokládá, že vědec nemá žádné další závazky a může nastoupit lineární kariérní dráhu. Ženy tomuto požadavku ale nevyhovují vzhledem k závazkům, které pro ně vyplývají z norem svázaných s rodičovstvím. Dalším silně genderujícím aspektem vědecké práce je norma mobility. Jelikož je vědecké kariéře žen většinou přikládána menší důležitost a pro valnou většinu z nich neexistuje možnost, aby se jejich mobility účastnila celá rodina, dochází k tomu, že následují svého partnera nebo se mobility neúčastní. V obou případech tak opět snižují svoje šance uplatnit se ve vědě. Vzhledem k odlišné míře pracovního nasazení vědců a vědkyň dochází také ke změně vnímání kvality, která je v důsledku toho připisována mužům. Ačkoliv se zde jedná o velmi závažné otázky, které by měly být řešeny v rámci vědních politik, v českém prostředí naprosto absentují. Otázky genderování vědy jsou pak řešeny především v rámci Evropské unie, ale především v ekonomickém kontextu.

Publikace Nejisté vyhlídky. Proměny vědecké profese z genderové perspektivy naprosto splňuje cíle, které si autorky kladou a poskytuje tak úvodní vhled do problematiky genderu a vědy z mnoha odlišných úhlů. Autorky v závěru své analýzy spojují do jednoho obrazu důsledky genderových nerovností pro vědu, publikace tak nepůsobí i přes odlišná zaměření jednotlivých textů roztříštěným, ale spíše uceleným dojmem. Vzhledem k tomu, že je práce zaměřena na širší publikum, oceňuji čtivost a srozumitelnost, se kterou autorky své závěry předkládají. Mírným nedostatkem publikace je potom fakt, že autorky u jednotlivých výzkumů docela neupřesňují, s kým byly rozhovory prováděny. Z textu se nedozvíme, kolik vědců bylo dotazováno, jaká je jejich pozice, jak dlouho trvají jejich partnerství, ale ani jaké bylo zastoupení jednotlivých disciplín v analýzách. Jelikož publikace poskytuje spíše pesimistický obraz postavení žen v české vědě, považuji za vhodné vyjádřit naději, že budou naplněny cíle, se kterými byla publikace vytvořena a otázka genderové rovnosti ve vědě nabude na důležitosti.

Poznámky:
[1] Genderovými aspekty vědy se zabývá například Tereza STÖCKELOVÁ, Marcela LINKOVÁ a Dagmar LORENZ-MEYER v knize Akademické poznávání, vykazování a podnikání: etnografie měnící se české vědy. Tato otázka se ale v českém vědním diskursu objevuje stále častěji.
[2] Viz Felt, Ulrike (ed) (2009) Knowing and Living in Academic Research. Convergence and Heterogeneity in Research Cultures in the European Context. Prague: Institute of Sociology of the Academy of Sciences of the Czech Republic.

Literatura:

• Felt, Ulrike, and Fochler, Maximilian (2010). Re-ordering Epistemic Living Spaces: On the Tacit Governance Effects of the Public Communication of Science. Department of Social Studies of Science, University of Vienna, October 2010. Accepted for publication in Weingart P. et al. (eds.): The ‘Medialisation’ of Science. Theoretical Reflections and Empirical Investigations. Yearbook of the Sociology of the Sciences. Dordrecht: Kluewer.
• Felt, Ulrike (ed). Knowing and living in academic research: convergences and heterogeneity in research cultures in the European context. 1st ed. Praha: Institute of Sociology of the Academy of Sciences of the Czech Republic, 2009, 242 s. ISBN 978-80-7330-156-9.
• Linková, Marcela. Nejisté vyhlídky: proměny vědecké profese z genderové perspektivy. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013, 193 s. ISBN 978-80-7419-145-9.