Před několika dny jsme na stránkách našeho časopisu publikovali článek s názvem Lidé by se měli naučit rozeznat logické klamy, jinak vypukne hladomor. Čtenáři o něj projevili zvýšený zájem a mezi nimi i Jan Josl, doktorand estetiky při Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Ten se zamýšlí nad logikou jeho základní teze, a sice že bychom měli posilovat obranyschopnost proti eristické dialektice už u dětí na základních školách. Jeho polemiku přinášíme níže.
Dnes je naprostou samozřejmostí, že pokud se vám nedostává nějaké dovednosti, není nic jednoduššího než se projet po eskalátorech v metru a následně si potřebné vědomosti zakoupit jako upgrade vašeho softwaru. Potřebujete titul, kupte si jej. Potřebujete se naučit mluvit na poradách, je tu kurz rétoriky. Nestíháte? Je tu kurz time managmentu. Nemůžete najít partnera? Nevadí, stačí zavolat koučovi seznamování. Máte malé sebevědomí? Potřebujete charisma? Za pár korun si stačí pořídit knížku a v 25 jednoduchých krocích v sobě probudíte hrdinu, který ve vás, jak jste to ostatně už léta tušili, dříme. A jsme na tom ještě lépe! Dnes lze koupit i krásu. Stačí dost peněz a můžete ze sebe složit člověka, kterým jste vždycky chtěli být.
To všechno je sice hezké, ale přesto pořád ještě příliš komplikované. Ať už se vám to totiž, líbí nebo ne, nakonec se přeci jen musíte něco naučit (třeba číst). Navíc se každý kurz věnuje jen omezené oblasti, a tak si nakonec přeci jen musíte zaplatit kurz další. Takže se hned klade otázka, zda by nešlo najít zdroj všeho toho klamu a zdání, který umožňuje vyniknout v každé oblasti a naučit se jen jemu. Zde právě přichází ke slovu eristika jako umění jazykového klamu. Být odborníkem znamená osvojit si jen jednu oblast řeči, být rétorem znamená umět mluvit o všem a všude. Odborný výklad je pomalý, plný různých „ale“, vychází z odborníkům známých věcí a k jeho porozumění jsou potřeba léta studia. Rétor naproti tomu mluví zábavně, přiměřeně dlouze a jeho projev je srozumitelný každému, kdo prošel základní školou a zná alespoň dvě přísloví.
Jak se proti sofistice bránit? Zdá se, že nejlépe výukou schopnosti rozpoznat klamné a neférové argumenty a to vše v dobré (osvícenské) víře, že vědění je obranou člověka proti klamu a předsudkům. Ovšem představa, že znalost úskočných argumentů pomůže lidem v obraně proti sofistům, je mylná. Předmětem takové výuky není vědění o tom, co je správné, co špatné, co krásné a co ošklivé, ale jen znalost rétorických figur. Znalost rétoriky není znalostí měřítka, které dovede odlišit lež od pravdy. A tak ve snaze naučit děti se sofistice bránit, je budeme sofistice vyučovat. Chlapec poučený feministickou sociologií, věda že není nic, co by bylo dobré pro dívky a bylo zlé pro chlapce, rovněž ví, že nic není dobré ani zlé pro nikoho, protože všichni lidé jsou chlapci nebo dívky. Bez znalosti správného měřítka, kterému rétorika neučí, není jiného měřítka než lidské libovůle. Postavíte-li pak vedle nemocného schopného rétora a lékaře, lékař umře hlady. Nejenže tedy výuka eristické dialektiky nenaučí naše děti se sofistice bránit, ale rovněž povede k hladomoru.
Jan Josl, katedra estetiky FF UK
Zdroj úvodní ilustrace: sxc.hum, autor durmik.
