Hipster efekt: proč antikonformisté nakonec vypadají stejně?

Možná jste v nedávné době zaznamenali zprávu o hipsterovi, kterému se nelíbilo, že jeho fotografie byla použita jako ilustrační ke článku o konformismu antikonformistů. Posléze se však prý ukázalo, že to nebyla jeho fotografie, jen prostě vypadal stejně.

Tato humorná historka uvedla nedávný článek The hipster effect: Why anti-conformists always end up looking the same, který vyšel v časopise MIT Technology Review. Ten shrnuje, jak komplexní věda vysvětluje, proč snahy odmítnout mainstream končí novou konformitou.

Hipsterům jsme se v našem časopise věnovali poprvé už před 6 lety v textech Řekni mi, že jsem hipster, ještě jednou… a Hipsteři: bohémská etika a duch flexibility. Od té doby prošel pohled na tento fenomén jistým vývojem a původní duch antikonformismu nahradila zejména představa specifické estetiky městského liberála. Přesto by byla škoda termín opouštět, protože nám stále pomáhá lépe pochopit a pojmenovat obecnější sociálně-kulturní mechanismus stávání se konformním v odmítání konformity.

A neměli bychom se ani nechat zmýlit a vnímat pojem jako něco zbrusu nového a neotřelého. Ti, kteří například sledují teorie módy, vědí, že móda vždy znamená dvojí pohyb: vždy jde o odlišení se od někoho a zároveň o připodobnění/připojení se k někomu jinému. Móda zároveň musí být „přečtena“ určitými aktéry, aby mohla být vnímána a legitimizována jako móda. Silný vliv zde má nepochybně trickle-down efekt, který je ukázkou toho, že móda většinou „stéká“ shora dolů: od celebrit, ze světových center módy, od haute couture po prêt-à-porter. Důležitou roli hrají gatekeepeři, tradičně klíčové módní magazíny a obchody (dnes patrně stále častěji insta-celebrity), jak popisuje japonská socioložka Yuniya Kawamura ve své dizertační práci Fashion-ology. V ní mluví o institucionalizaci módy a mechanismech, které stojí za difúzí módy.

Vraťme se však k hipster efektu. Ve zmíněném článku se o něm dočteme jako o „neintuitivním fenoménu, v němž lidé, kteří se staví proti mainstreamové kultuře, končí tak, že všichni vypadají stejně„. Podobné efekty se objevují mezi investory a v jiných oblastech sociálních věd.

Na otázku, jak tato synchronizace probíhá, se snaží odpovědět matematik Jonathan Touboul z massachusettské Brandeis University. Ve článku The hipster effect: When anticonformists all look the same (PDF) představuje studii způsobů přenosu informace, kterým společnost ovlivňuje jednání lidí ve svém rámci.

V úvodu svého textu klade následující otázku: Hipsteři se vyhýbají nálepkám a tomu být nálepkováni. Nicméně se všichni oblékají stejně a jednají stejně, přizpůsobují se ve své nekonformitě. Nejde skutečnost, že existuje hipsterský vzhled, proti všem hipsterským představám?

Dochází přitom k závěru, že populace hipsterů podstupuje určitý druh fázového přechodu, ve kterém se stává synchronizovaná s ostatními v odmítání mainstreamu. Má přitom jít o nevyhnutelný výsledek jednání velkých skupin lidí.

V Touboulově modelu je důležité zpoždění, se kterým jednotlivci detekují změny ve společnosti. Lidé totiž nereagují okamžitě. Když je například představen nový, vysoce módní model bot, nějakou dobu trvá, než je přijatý širší veřejností. Informace se mezi lidmi nejprve různými cestami šíří – jak ostatně píše o několik let dříve výše zmíněná Kawamura.

Touboul si chce odpovědět na otázku, za jakých okolností se hipsteři synchronizují a jak se to liší při změně propagační prodlevy a proporce hipsterů. Ve svém modelu simuluje, jak činitelé interagují, když někteří následují většinu a jiní jí odporují, a zjišťuje, že populace hipsterů nejprve jedná náhodně, když však projde fázovým přechodem, dostává se do oscilačního synchronizovaného stavu. Děje se to pro širokou škálu parametrů, že se však jednání může stát extrémně komplexním, záleží na způsobu, kterým hipsteři interagují s konformisty.

Když byla zkoumána skupina, ve které byl stejný počet hipsterů a konformistů, celá populace tíhla k náhodnému přepnutí mezi odlišnými trendy. Když si například většina lidí holí bradu, většina hipsterů si nechá narůst plnovous, a když se tento trend propaguje pro většinu populace, povede k nové, synchronizované změně k holení.

Analýza relativně jednoduchého binárního modelu podle autora umožnila docela dobře pochopit současnou roli šumu, zpoždění, proporcí hipsterů a mainstreamových jednotlivců a relativní vliv inter- a intra-populačních interakcí na vznik synchronizace. Mohlo by se nejspíš zdát, že je zbytečné zkoumat takové fenomény, podle Touboula však jeho výzkum může mít důležité implikace v chápání synchronizace nervových buněk, investičních strategií nebo nepředvídatelné dynamice v sociální vědě.



Jak neoliberalismus nedokázal udržet fašismus na uzdě

Amerikou obchází strašidlo – strašidlo fašismu. Všechny síly neoliberální politické ekonomie vstoupily do svaté aliance, aby toto strašidlo vymýtily. Namísto toho však neúmyslně živily jeho ducha a položily základy pro jeho vzkříšení.

Pokračovat ve čtení „Jak neoliberalismus nedokázal udržet fašismus na uzdě“

Propaganda myšlení. Odkaz aristotelského myšlení a Heideggerův obrat

V následujícím textu se podíváme propagandu z jiného úhlu, než ji obvykle vnímáme. Rád bych se zaměřil na myšlení samotné – jakým způsobem myslíme, jsme naučeni myslet a jaké vzorce myšlení, ať už vědomě či nevědomě, přejímáme. Pokračovat ve čtení „Propaganda myšlení. Odkaz aristotelského myšlení a Heideggerův obrat“

Proč se vyplatí být privilegovaný?

V elitních povoláních jsou třídní zvýhodnění zaměňována za talent, píší Sam Friedman a Daniel Laurison pro The Guardian. Popisují nerovnosti, které vytváří fungování „zásluhového“ systému ve Velké Británii, a to zejména prostřednictvím odkrývání skrytých mechanismů a dominantních behaviorálních (kulturních) kódů, které za ním stojí a které rozhodně v životopisech a kariérních narativech běžně nenajdeme.

Pokračovat ve čtení „Proč se vyplatí být privilegovaný?“

Judith Butler: Genderová teorie není ani destruktivní, ani indoktrinující: jednoduše hledá formu politické svobody

Ve článku „The backlash against ‚gender ideology‘ must stop“ [Odpor vůči ‚genderové ideologii‘ musí přestat], jehož překlad vám tímto textem zprostředkujeme, Judith Butler připomíná, že jsme v posledních letech v Evropě nebo latinské Americe svědky protestů proti „ideologii genderu“. Ve Spojených státech se katolíci a evangelíci postavili proti postojům spojeným s „genderovou teorií“ nebo „genderovou ideologií“: proti právům trans lidí v armádě, právům na interrupci, právům leseb a gayů, sňatkům homosexuálů a jiným hnutím horujícím za genderovou rovnost a rovnost pohlaví. Pokračovat ve čtení „Judith Butler: Genderová teorie není ani destruktivní, ani indoktrinující: jednoduše hledá formu politické svobody“

Etika transhumanismu a kult futuristické biotechnologie

Text je překladem anglického článku „The Ethics Of Transhumanism And The Cult Of Futurist Biotech“ Julian Vigo, autorky specializující se na antropologii, technologii a politickou filosofii.

Transhumanismus (zkráceně také H+) je filosofické hnutí, které obhajuje technologii nejen kvůli rozšíření lidského života, ale také pro překonání lidského života spojením člověka a stroje. Myšlenkou je, že jednoho dne budou lidé inteligentnější, zdravější a fyzicky silnější. Ve skutečnosti je toto hnutí založeno na předpokladu, že smrt není řešením, se zaměřením na vylepšení vědomého těla a učinění člověka nesmrtelným. Pokračovat ve čtení „Etika transhumanismu a kult futuristické biotechnologie“

Řekneme cokoliv chcete!

Vytvořit volební leták, poutač nebo plakát je královská disciplína. Protože politické programy málokdo čte a protože se zvlášť v komunální politice mohou programy podstatně překrývat, a to i mezi vládnoucími stranami a opozicí, pravděpodobnost, že se podaří vměstnat sdělení, které zaujme a ještě něco doopravdy vyjadřuje, se blíží pravděpodobnosti výhry velkého plyšového slona na pouti. Tam většina také vyhraje spíš plastové upíří zuby. Pokračovat ve čtení „Řekneme cokoliv chcete!“

Big data mohou bez urgentního zásahu urychlit růst sociálních rozdílů

Omezený přístup k velkým datům (big data) vytváří digitální propast mezi velkými společnostmi a širší akademickou komunitou, tvrdí Kate Metzler ze SAGE Publishing. Ve svém textu pro LSE Impact Blog zmiňuje Clivea Humbyho, matematika a architekta stojícího za projektem Tesco Club Card, který se už v roce 2006 nechává slyšet, že „data jsou nová ropa„. Srovnáním odkazuje k hodnotě, která je získávána čištěním základní suroviny v případě ropy nebo analýzou v případě dat. Data jsou však produkována rychleji, než se je daří zpracovávat a analyzovat. Vždyť už v roce 2013 bylo možné říct, že 90 % dat bylo vyprodukováno v předchozích dvou letech. Metzler cituje hlavního ekonoma společnosti Google: „Před miliardou hodin se objevil druh homo sapiens. Před miliardou minut začalo křesťanství. Před miliardou sekund bylo vytvořeno IBM PC. Před miliardou vyhledávání na Googlu… to bylo tohle ráno.Pokračovat ve čtení „Big data mohou bez urgentního zásahu urychlit růst sociálních rozdílů“

Foucaultův slon

“… diskursy samotné nejsou pravdivé nebo lživé.”
(Power/Knowledge, s. 118)

“Doznání bylo a dodnes zůstává obecnou matricí, která řídí produkci pravdivého diskursu o sexu.”
(Vůle k vědění. Dějiny sexuality I., s. 75)

Následující text je překladem anglického článku „Foucault’s Elephant“ Thomase Morrisona.

Okázalý francouzský filozof Michel Foucault (1926-1984) je dobře známý pro své historické analýzy kriminality, sexuality a šílenství, jako pro své enigmatické výroky o povaze moci, vědění a pravdy. V tomto článku chci prozkoumat druhé zmíněné, zvláště ve vztahu k vědeckému poznání. Pokračovat ve čtení „Foucaultův slon“

Přežití nejbohatších

Mediální teoretik a spisovatel Douglas Rushkoff​ napsal článek Survival of the Richest pro časopis Future Human, ve kterém popisuje svoji zkušenost s vystoupením na soukromé akci v luxusním sídle, kam byl pozván, aby přednesl řeč na téma „budoucnost technologie“. Samotná akce u něj sice vyvolávala pochybnosti, protože takové sessions s otázkami a odpověďmi nakonec končívají nikoliv jako vzdělávací, ale spíš jako poradenství, do čeho investovat, přesto dobře placenou nabídku přijal. Pokračovat ve čtení „Přežití nejbohatších“