Svět potřebuje sociologické superhrdiny!

Potřebujeme sociologické superhrdiny,“ píše Peter Kaufman z Everyday Sociology Blog. Superhrdinové jsou skvělí, jenže pokaždé přijdou, až když už je superpadouch v ráži a problém na světě. Zlo přemohou, jenže mu nedokáží předcházet, nehatí plány útočníků v momentě, kdy je spřádají. Co kdybychom tedy měli hrdiny a hrdinky, píše Peter, kteří by nás ochraňovali od toho, aby svět upadal hlouběji do násilí, rozdělení a destrukce? Přichází tedy se třemi novými sociologickými superhrdiny, které ve volném překladu představuji. Pokračovat ve čtení „Svět potřebuje sociologické superhrdiny!“

Co říká aféra „Konceptuální penis jako sociální konstrukt“ o gender studies? Nic

Jeden komentátor se rozohnil nad dnešními poměry. Byl jím „pravicový sociolog“ Petr Hampl, který ve sloupku Kam až může zajít úporná snaha o politickou korektnost tepe zlotřilé feministky, jež upozorňují na nerovnosti spojené s tolik zmiňovaným g-word, rozuměj genderem. Svoji filipiku přitom uvádí zmínkou o aféře, která si podle mnohých nezadá s aférou Sokalovou. Tak jako fyzik Alan Sokal v 90. letech dokázal ve vědeckém časopisu Social Text publikovat nesmyslný text Transgressing the Boundaries: Towards a Transformative Hermeneutics of Quantum Gravity, aby poukázal na nesmyslnost postmoderního žargonu, před nedávnem se o něco podobného pokusila dvojice autorů Peter Boyle a Jamie Lindsay v časopisu Cogent Social Sciences. „Předpokládali jsme, že genderová studia jsou akademicky zmrzačenou, povyšující se, téměř náboženskou vírou v to, že maskulinita je kořenem veškerého zla,“ uvedli autoři při obhajobě svého vtipu, článku nazvaném The conceptual penis as a social construct.

Pokračovat ve čtení „Co říká aféra „Konceptuální penis jako sociální konstrukt“ o gender studies? Nic“

Jak mluví podřízené vrstvy? Subalterní studia a postkolonialismus

V magazínu Jacobin vyšel před časem rozhovor s Vivekem Chibberem, americkým sociologem indického původu, věnovaný principům postkoloniální teorie a především pak Chibberově knize Postcolonial Theory and the Specter of Capital. A protože jsem prozatím nenaplnil plán věnovat se vystoupení proponentky postkoloniální teorie Gurminder K. Bhambry v rámci předloňské konference ESA 2015 v Praze, pokusím se přiblížit obsah tohoto rozhovoru, který považuji za důležitý přínos do přemýšlení o postkolonialismu. Následující odstavce jsou tak na pomezí výpisků a více či méně volného překladu zmíněného rozhovoru How Does the Subaltern Speak?. Pokračovat ve čtení „Jak mluví podřízené vrstvy? Subalterní studia a postkolonialismus“

Až o nás budou rozhodovat stroje

Přestože v posledních dekádách zaznamenáváme významný rozvoj autonomních strojů a umělé inteligence, nikdo ve skutečnosti neví, jak nejpokročilejší algoritmy umělé inteligence fungují a co dělají. To může být problém, píše Will Knight ve článku The Dark Secret at the Heart of AI, který vám nyní volně zprostředkujeme. Pokračovat ve čtení „Až o nás budou rozhodovat stroje“

Jak statistika ztratila svoji moc a co přichází po ní

V britském The Guardian se před časem objevil velice zajímavý a podnětný článek How statistics lost their power – and why we should fear what comes next k tématu nedůvěry ve statistiku, reprezentaci dnešního světa a éře ,,big data“. Protože v něm jeho autor, sociolog a politický ekonom William Davies, formuluje řadu zásadních myšlenek, v následujících řádcích se ho pokusíme přiblížit prostřednictvím volného překladu zásadních pasáží textu.

Pokračovat ve čtení „Jak statistika ztratila svoji moc a co přichází po ní“

Přemysl Houda mi ukradl koloběžku

Přiznám vám úplně všechno. Bude jednat o netradiční článek, o kterém pořádně nevím, jak vlastně dopadne, protože se vztahuje k právě probíhající události. Považuji ho za skvělou sondu, jak do fungování dnešní „rychlé“ doby, kterou dnes (nebo před pár minutami) jedna paní nazvala v komentáři na Facebooku „statusová“, ve smyslu sdílení statusů na sociálních sítích. Asi tím myslela, řekl by analytik pozvaný do televize, že dnes všechno rychle sdílíme, nečteme obsahy a nezamýšlíme se nad nimi. A že je jen spojujeme s kontexty, které kolem nás plují v nejrůznějších podobách. Ale možná taky ne, nevím, museli bychom se jí zeptat. Pokračovat ve čtení „Přemysl Houda mi ukradl koloběžku“

Rasa neexistuje, z čeho tedy čerpá rasismus?

Představte si, že by vám někdo řekl, že rasa neexistuje. Tedy že u lidí neexistuje to, co běžně označujeme rasou. Tuším, že buď byste souhlasili s tím, že rasa je sociální konstrukt, nebo byste začali oponovat, že to je jen součást (pseudo)humanistických kampaní, které se snaží zamezit tomu, abychom „pojmenovávali  věci pravými jmény“. Toto téma je dnes natolik třaskavým v souvislosti s mediálním honem na uprchlíky, že téměř nelze číst jinak, než jako cílenou obhajobu prvního postoje a snahu opřít se do toho druhého. V podstatně to tak je – podle sedmé vlny šetření ESS (European Social Survey) si totiž nezanedbatelná část Čechů a Češek stále myslí, že se některé rasové nebo etnické skupiny rodí méně inteligentní – ale pojďme raději k argumentům. Pokračovat ve čtení „Rasa neexistuje, z čeho tedy čerpá rasismus?“

Rozpolcené společnosti: role emocí a cti v sociálním a politickém procesu

Podle dostupných průzkumů se zdá, že v britském referendu o vystoupení z Evropské unie lze vysledovat nejen geografické rozdíly v hlasování, ale také rozdíly v rozložení hlasů mezi jednotlivými věkovými skupinami. Trend se dá popsat tak, že čím mladší byl volič, tím spíše volil pro setrvání Velké Británie a naopak, čím byl starší, tím spíše se rozhodoval pro odchod z EU. Je velice pravděpodobné, že další dělicí linie budou existovat i v dalších oblastech, jako je rozdělení na město a venkov či bohaté a chudé. Není to však jen britské referendum, které ukazuje na určitou rozpolcenost společenských vrstev. Podle dostupných indicií se může jednat o globální fenomén, alespoň co se týče tzv. západních demokracií. Pokračovat ve čtení „Rozpolcené společnosti: role emocí a cti v sociálním a politickém procesu“

Mediální konstrukce druhých

Problematika stereotypizace menšin v mediálním prostoru, jako jsou LGBT, Romové či imigranti, je v současnosti velmi aktuální. Média přitom zcela jasně konstruují a kultivují naše představy o mnoha fenoménech, tím pádem je z velké části v jejich moci, jak k těmto menšinám bude celá společnost přistupovat. V tomto eseji je mediální konstrukce vysvětlována za pomoci několika sociálně-teoretických textů: Orientalismu Edwarda W. Saida, eseje Mediating Racism předního teoretika diskurzu Teun Van Dijka a také Goffmanova Stigma či Beckerova textu The Outsiders, ve kterém se objevuje teorie nálepkování.

Pokračovat ve čtení „Mediální konstrukce druhých“

Bojíte se, že vám roboti ukradnou práci? Bojte se

Hlasy, že roboti jednou převezmou nadvládu nad člověkem, nebo alespoň budou hrát významnou roli ve skladbě společnosti, v posledních dekádách neslábnou. A protože jsme se v minulosti na naší facebookové stránce tímto tématem zabývali několikrát, pojďme se na něj podívat blíže.

Pokračovat ve čtení „Bojíte se, že vám roboti ukradnou práci? Bojte se“