Praha se v posledních letech potýká s fenoménem nadměrného turismu, s tzv. overturismem. Situace přitom začíná nabírat dramatický vývoj – v poslední dekádě se počet návštěvníků prakticky každoročně zvyšuje o půl milionu. Drtivá většina z nich přitom míří zejména na místa, která nalezneme v historickém centru metropole, což způsobuje, že některá z nich jsou už dnes v určitý denní čas běžným způsobem téměř neprostupná. Podle městské organizace Prague City Tourism v roce 2018 do Prahy přijelo 7,9 milionů návštěvníků a v letošním roce očekáváme další nárůst. Řeč je přitom pouze o oficiálních údajích, v době nekontrolovaného rozšíření ubytování v bytových domech není možné počty ubytovaných efektivně kontrolovat.
Skutečnost, že si centrum Prahy s růstem turistické zátěže nedokázalo poradit, byla dokonce jedním z důvodů, proč v první městské části došlo v komunálních volbách na podzim roku 2018 v úplnému politickému obratu a doposud vládnoucí uskupení nahradila uskupení opoziční. Kdysi shovívavý a k turistickému ruchu vlídný postoj místních se zároveň postupně stále zřetelněji proměňuje v odmítnutí a nevraživost vůči návštěvníkům. Můj známý shrnul současnou situaci následujícím způsobem:
„Dřív jsme to měli rozdělený – říkali jsme, přes Karlův most choděj turisti, přes most Legií chodíme my, turisti choděj na Žofín, my chodíme na Střelák. Teď si na Střelák nesednu a přes ty davy ani nechci. A když jo, nemůžu si tam ani otevřít pivo a v noci musím pryč, protože se to ‚zavírá‘. Minulej pátek jsem šel přes most Legií asi dvacet minut, z toho jsem byl třikrát dotázán, jestli bych mohl někoho vyfotit. Praha prostě nemůže bejt tenhle typ města – vždycky se tady žilo.“
Trojice autorů Claudio Milano, Joseph M. Cheer a Marina Novelli ve článku Overtourism: a growing global problem vydaném v časopisu The Conversation upozorňují, že fenomén overturismu není nový. Připomínají, že protesty a sociální hnutí proti nadměrnému turismu vznikají už delší dobu, což dokonce vede ke vzniku nových organizací, jako jsou Assembly of Neighborhoods for Sustainable Tourism nebo Network of Southern European Cities against tourism. „Zatímco řada turistů chce ‚žít jako místní‘ a prožít během své návštěvy něco autentického a pohlcujícího, obyvatelé destinací závislých na turismu vidí, jak jedinečnost místa, která charakterizovala jejich domovská města, mizí pod vlnou obchodů se suvenýry, davů, turistických autobusů a hlučných barů. Trpí také enormní námahou místní občanské vybavenosti a infrastruktury,“ píší Milano, Cheer a Novelli. Seznam měst, jejichž obyvatelé trpí obdobnými potížemi, přitom neustále narůstá. Pokud nebudeme jmenovat jen nejběžnější příklady, jakými jsou Barcelona, Benátky či Amsterdam, můžeme mluvit o devastujících efektech nadměrného turismu například ve městech a místech jako Palma de Mallorca, Paříž, Dubrovník, Kyoto, Berlín, Bali, Rejkjavik či thajská pláž Maya Bay (další příklady jsou uvedeny například zde).
Overturismus zmínění autoři definují jako „nadměrný růst počtu návštěvníků, který vede k přeplněnosti v oblastech, kde obyvatelé trpí důsledky dočasných a sezónních špiček cestovního ruchu, které si vynutily trvalé změny jejich životních stylů, přístupu k občanské vybavenosti a obecnému blahobytu“ , mohli bychom však najít také další definice. Organizace Responsible Tourism Partnership se ho odděluje od masového turismu a definuje ho jako „destinace, v nichž hostitelé nebo hosté, místní nebo návštěvníci, cítí, že je zde příliš mnoho návštěvníků a že kvalita života v této oblasti nebo kvalita zážitku nepřijatelně poklesla“. Zajímavý historický kontext pojmu uvádí také Ko Koens, Albert Postma a Bernadett Papp ve článku Is Overtourism Overused? Understanding the Impact of Tourism in a City Context.
Projevů nadměrného turismu může být mnoho, od fyzického a vizuálního znečištění obřími výletními loděmi, po poškozování pláží, až po převážení turistických obchodů a barů nad lokálním podnikáním, hlučné a nezvladatelné chování turistů a růst životních nákladů, zejména na bydlení. Například rozšiřování nabídky služeb zprostředkujících bydlení, jako je AirBnb, spolu se spekulací s nemovitostmi, jednoznačně vede k růstu cen bydlení, pokud rezidenty přímo nevyžene prostřednictvím násilné invaze do soukromí v jejich vlastních domovech.
Milano, Cheer a Novelli také upozorňují, že klíčové destinace většinou nejsou na nadměrnou turistickou zátěž připraveny. Podle italského sociologa Marca d’Erama bylo v roce 1950 pouze 15 destinací navštěvováno 98 % mezinárodních cestovatelů, zatímco v roce 2007 tyto destinace lákaly už jen 57 % turistů. Mluvíme dnes tedy o bezprecedentní a stále pokračující expanzi globálního turismu.
Praha přitom patří mezi města, která jsou tímto procesem ohrožena nejvíce. Vyplývá to například z čerstvé analýzy Destination 2030: Global Cities’ Readiness for Tourism Growth, kterou si nechaly zpracovat organizace The World Travel & Tourism Council a Jones Lang LaSalle. Na základě posouzení více než 75 indikátorů byla sestavena typologie měst podle jejich připravenosti na turistický ruch. Praha byla zařazena do kategorie „Managing Momentum“, která má popsat města s vysokou dynamiku růstu, poháněnou volnočasovým cestováním, a se zavedenou infrastrukturou cestovního ruchu, nicméně čelící tlaku na to, aby zajistila, že objem návštěvníků bude odpovídat požadované městské infrastruktuře a rozmanitosti nabízených turistických produktů. Jinými slovy, Praha nevyužívá dostatečně svého potenciálu, což vede k řadě negativních důsledků.
Turismus samozřejmě přináší do jednotlivých destinací pracovní místa, peníze a investice, v případě overturismu však mluvíme o situaci, kdy tento rozvoj přestává rozeznávat své hranice. Neschopnost samospráv a lokálních vlád potom nachází svůj odraz v různých podobách tzv. turistofobie, kterou již před více než deseti lety španělský antropolog Manuel Delgado Ruiz definoval jako směs zavrhnutí, nedůvěry a pohrdání turisty.
Podle Milana, Cheera a Novelli se musí zvládání overturismu stát prioritou. Některá města už nyní sahají po daňových opatřeních, nových druzích pokut či „demarketizaci“, tedy zaměření se na změnu skladby turistů. Zároveň je třeba udržovat vědomí o tom, že existují konečné limity růstu. Je také životně důležité, aby měl blahobyt rezidentů vždy prioritu před potřebami globálního turismu. „Cestovní ruch by měl být součástí širšího systému řízení, který musí mimo jiné zohledňovat dopravu a mobilitu, zachování veřejných prostranství, místního hospodářství a bydlení, a další aspekty každodenního života. Zásadní význam má výzkum, plánování a těsný a průběžný dialog mezi správci měst, turistickým průmyslem, občanskými společnostmi a místními obyvateli.
Možná, že je nadměrný turismus příznakem současné éry bezprecedentního dostatku a hypermobility, důsledkem pozdního kapitalismu. Musíme naléhavě přehodnotit způsob, jakým se města vyvíjejí, abychom udrželi práva jejich obyvatel,“ uzavírají svůj článek.
Jak si s nadměrnou turistickou zátěží poradí Praha a zejména její historické centrum, prozatím není jisté. Jak ukazuje případová studie Budapešti, vyrovnat se s negativními jevy, které přináší overturismus, a s dalšími fenomény, jako jsou alkoholový turismus, party turismus a turismus rozlučkových party, není snadné. Dlouholeté zahálení místních samospráv, legislativa nepřipravená na nové globální fenomény, jako jsou ubytovací servery AirBnb a Booking.com nebo půjčovny koloběžek a kol bez provozoven, nebo nedostatečná schopnost kontroly a dohledu nad pražským centrem jsou jen některé ze strukturálních nedostatků, které brání návratu k městu, které slouží všem jeho uživatelům, a které na první místo staví své obyvatele.
Zároveň je třeba se zaměřit na globální příčiny strmého růstu masového turismu. Pouze jejich pochopení může vést ke smysluplným reakcím na nekončící flotily letadel a autobusů chrlících do útrob města nové návštěvníky.
