Praha jako by se v posledním roce probudila do nové reality. Raketový nárůst počtu turistů, degradace veřejného prostoru, kolaps trhu s bydlením, neustálá přeplněnost a z toho plynoucí nespokojenost obyvatel, zejména centrální městské části – to všechno zapouštělo kořeny přinejmenším v celé poslední dekádě, pohár trpělivosti mnohých však přetekl až nyní.

Již v roce 1980 geograf Richard W. Butler ve článku The Concept of a Tourist Area Cycle of Evolution: Implications for Management of Resources aplikoval tzv. koncept životního cyklu produktu na turistické oblasti, čímž položil cenné základy debaty o nosné kapacitě a udržitelnosti turismu. Jeho teoretický model životního cyklu destinace se následně stal pevnou součástí studií cestovního ruchu. Má šest fází:

  • Fáze objevení destinace: V této fázi se jedná o autentický turismus, kdy do destinace přicházejí individuální návštěvníci nebo malé skupiny. O destinaci existuje omezené množství informací, omezená je také infrastruktura. V této fázi jsou místní obyvatelé ovlivněni jen minimálně.
  • Fáze vtažení destinace: Místní komunita objevuje svůj potenciál, podílí se na rozvoji turismu a vytváří základní infrastrukturu (omezené možnosti ubytování a občerstvení).
  • Fáze rozvoje: Místní úřady a investoři si všímají rozvoje a přibývání návštěvníků a zahajují větší a sofistikovanější infrastrukturní projekty. V této fázi jsou někteří místní vyloučeni z rozvoje, zatímco jiní se mohou cítit odcizení od vnějších subjektů v jejich lokalitě.
  • Fáze konsolidace: Velcí hráči (např. hotelové řetězce) vstupují do soutěže a větší jednotky nahrazují malá zařízení. Zde začíná masový turismus. Místní se cítí zahlceni rostoucími počty turistů a dopadem rozvoje na jejich každodenní životy.
  • Fáze stagnace: Destinace se okoukala, počty turistů se stabilizovaly a oblast dosáhla své kapacity. Místní jsou náchylní v negativnímu a nepřátelskému vnímání turistů.
  • Fáze úpadku nebo omlazení: Tato fáze může mít různá zakončení. Může dojít k omlazení, tedy k opětovnému rozvoji a růstu, při němž se mění image destinace, zvyšuje se kapacita prostřednictvím inovací, nových přístupů, metod managementu apod.; k adaptaci, tj. k mírnému nárůstu nové nabídky odpovídající kapacitě destinace; ke stabilizaci určité úrovně návštěvnosti; k úpadku, spojeném se zahlceností destinace, snížením kvality prostředí, degradací životního stylu místních, ztrátou genia loci; v krajním případě je situace narušena válkou, epidemií nemoci nebo jinou katastrofou, která má za následek okamžitý kolaps turismu v destinaci.
Hypotetická evoluce turistické oblasti. Butler, 1980.
Zdroj: NumptyNerd

Důležité jsou v tomto ohledu zejména finální scénáře omlazení a úpadku. V případě omlazení dochází k zásadní změně v zájmu turistů, je nalezeno nové využití destinace. V případě úpadku dochází k o poznání smutnějšímu vývoji. Destinace není schopná soutěžit s novějšími turistickými atrakcemi, dovolenkáře nahrazují víkendoví nebo denní návštěvníci, turistická zařízení jsou nahrazována neturistickými aktivitami, hotely se mění zpět na byty a nakonec lokalita přichází o veškerý turistický zájem. Lze však tento model aplikovat dnes, v době overturismu?

Dobré ráno, Praho

Pojem overtourism (příp. overturismus, nadměrný turismus; více také ve článku Nadměrný turismus jako globální rostoucí problém) proniká do české veřejné debaty někdy v průběhu horkého léta 2018, jak je patrné z údajů služby Google Trends. Přestože se termín overtourism objevuje jako hastag na Twitteru už v roce 2012, v roce 2018 zažívá své znovuobjevení, když ho například blíže definuje trojice autorů Claudio Milano, Joseph M. Cheer a Marina Novelli ve článku Overtourism: a growing global problem. Pozornosti se mu však dostává zejména v mediální sféře a veřejnost zasažená negativními dopady turismu tak získává nástroj, který se hodí k popisu stále živější zkušenosti obyvatel a návštěvníků turisticky exponovaných lokalit lépe, než například dlouho známý a používaný výraz „masový turismus“.

Praha a její obyvatelé nejpozději v té době začínají naplno pociťovat limity prostoru, který obývají, když druhý rok po sobě zažívají historická maxima v počtu přijíždějících návštěvníků. Jen v hromadných ubytovacích zařízeních (HUZ) se v červenci a v srpnu 2018 podle dat Českého statistického úřadu o cestovním ruchu ubytovává v každém z těchto měsíců více než 780 tisíc hostů. Všichni hosté ubytovaní v HUZ nejsou sice turisté – Praha je významným administrativním a obchodním centrem –, nikdo však zároveň nedokáže přesně spočítat miliony jednodenních turistů a počty těch, kteří nepřespávají v hotelech či jiných druzích HUZ. Podle analýzy společnosti Deloitte se přitom podíl „hotelových bytů“, pronajímaných prostřednictvím platformy Airbnb v Praze, zvýšil mezi lety 2016 a 2018 ze třetiny na dvoupětinový podíl v rámci všech ubytovacích kapacit.

Pokud bychom přesto trend posledních let posuzovali podle naplněnosti HUZ (viz následující grafy; data ČSÚ), je zřejmé, že jeho vytrvalé ignorování muselo vyústit v tvrdý náraz.



Reakce představitelů města i centrálních městských částí a rostoucí nespokojenost rezidentů a dalších uživatelů nejpostiženějších oblastí (viz např. výsledky ankety Co pro vás znamená Praha 1) šly v uplynulém roce ruku v ruce se zájmem médií, včetně zahraničních, která si stále častěji začínají pokládat otázky přínosech cestovního ruchu: turismus nejen jako jasně pozitivní fenomén a zdroj příjmů městské pokladny, ale turismus také jako problém zatěžující veřejné rozpočty a narušující život části městské populace.

Naše hlavní město se tak pomalu přidalo do „klubu“ populárních destinací, které v reakci na nadměrnou turistickou zátěž začínají zavádět razantní opatření, aby ochránily své obyvatele. Jak se některá města se pouští do boje s overtourismem, píše Julia Buckley pro CNN:

  • Starosta Dubrovníku uzavírá 80 % obchodů se suvenýry, omezuje počet obřích výletních lodí na dvě denně a na letošní rok prosazuje zákaz vzniku nových restaurací, omezení počtu přijíždějících autobusů nebo zvýšení městského poplatku v hotelových bytech.
  • Nizozemí přestává propagovat Amsterodam, který od letošního roku zakazuje turistické vycházky po známé čtvrti červených luceren a veškeré turistické skupiny v centru po 15. hodině, zvyšuje turistický poplatek na 7 % ceny ubytování plus 3 eura na osobu a turisté, kteří se vydají na plavbu po kanálech, zaplatí novou „zábavní daň“.
  • Řecký ostrov Santorini stanovil maximální počet návštěvníků na 8000 osob denně a omezuje váhu, kterou smí nést osli, sloužící v úzkých a strmých uličkách jako taxi, na 100 kilogramů.
  • Italské Benátky vyhlašují válku masovému turismu, když zakazují vznik nových hotelů, vyhání fastfoodové prodejny, zavádí turnikety na vstupu do města, poplatek za vstup pro jednodenní turisty (v běžný den 3 eura, v rušné dny dvojnásobek a ve dnech, kdy budou Benátky plné, trojnásobek) a nákladnou povinnost všem poskytovatelům ubytování v bytech zajistit pod budovou septik.
  • Barcelona se hodlá soustředit na kvalitnější a udržitelný turismus, rozprostřít turistickou zátěž na větší území, zavádí speciální hlídky, které mají být předstupněm policie a řešit například stížnosti na hluk. Město také zvyšuje ubytovací poplatek.

Ve světle těchto opatření však působí Praha stále spíše bezradně. Žádné řešení problematiky tzv. krátkodobých pronájmů zatím nedokázala prosadit, neuspěla ani ve snaze razantně navýšit ubytovací poplatek. V roce 2019 přitom dosáhl počet hostů v HUZ osmimilionovou hranici. Ačkoliv růst počtu návštěvníků v období hlavní letní sezóny zpomalil, nárůst ve druhém kvartálu pokračoval, což znamenalo zvyšování turistické zátěže i mimo hlavní sezónu.

Co přináší turismus

Mohou Pražané takový úspěch, zejména u zahraničních turistů, kteří podle statistik ČSÚ tvoří většinu návštěvníků Prahy, pozitivně pociťovat na kvalitě svého života? Alexis Papathanassis ve svém článku Over-Tourism and Anti-Tourist Sentiment: An Exploratory Analysis and Discussion zmiňuje skutečnost, že turismem přetížená města, jako jsou Benátky nebo Barcelona, často patří k těm, jejichž hrubý domácí produkt (per capita) je vyšší než eurounijní průměr, a přesto v nich zároveň bují antituristické nálady. Když porovnává vývoj HDP v době před poslední ekonomickou krizí a po ní, dochází k závěru, že města, která reagují na nadměrný nápor turismu nejhlasitěji, nejsou těmi, která by zásadním způsobem ztrácela ekonomickou sílu oproti jiným městům. Uznává tedy, že by bylo chybné připisovat antituristické nálady pouze ekonomickému kompromisu.
(Pozn.: Doplňme, že Praha byla v roce 2017 podle šetření Eurostatu osmým nejbohatším regionem EU, kdy na každého Pražana připadalo v porovnání s unijním průměrem 187 % HDP. Jenže vrátíme-li se do roku 2010, zjistíme, že pražská metropolitní oblast byla v té době na hodnotě 172 % unijního průměru, byla tedy nadprůměrně bohatým regionem i před strmým nárůstem počtu turistů v uplynulé dekádě.)

„Turismem vedený ekonomický rozvoj a prosperita mohou pod vadnými systémy nebo neefektivní vládou zapříčinit větší sociální nerovnost a veřejné zklamání. Mohou vytvořit úrodnou půdu pro protestní hnutí a populismus. V takovém kontextu reprezentují turisté, zejména ti zahraniční, ‚obětní beránky‘ širších socioekonomických problémů z důvodu jejich viditelnosti a nedostatku politické reprezentace,“ píše Papathanassis. Je proto otázkou, zda bychom se v prvé řadě neměli ptát, jakým způsobem je nakládáno s finančními zisky, plynoucími z turismu, a jaké koncepční a dlouhodobé kroky činí město a další příslušné orgány.

Dobře na tom ale není ani širší společenská debata nad overturismem. Ta dle mého názoru dostatečně netematizuje lokální ani globální příčiny fenoménu, který se může do budoucna stát trvalým stavem populárních destinací. Mezi tyto příčiny patří například dostupnost levného létání (a s ní související plány české vlády na rozšiřování ruzyňského letiště), tedy extrémní rozšíření skupiny potenciálních návštěvníků, nedostatečná regulace a management v oblasti cestovního ruchu a tzv. sdílené ekonomiky, rostoucí závislost na příjmech z turismu, ale také obecnější příčiny, jako jsou proměna fenoménu volného času či nekontrolované efekty instagramové kultury.

Relativně malá velikost zasažených populací zároveň zakrývá širší důsledky nadměrného nárůstu turismu. Na lokální úrovni je to unifikující efekt masového turismu, často degradující historická centra měst, na globální úrovni potom zejména otázky náročnosti masového turismu na životní prostředí, a to nejen z důvodu zatěžující letecké dopravy, ale také z důvodu zvýšené spotřeby návštěvníků.

Životní cyklus Prahy

Když se nyní vrátíme k Butlerovu modelu životního cyklu destinace, můžeme se pokusit sledovat pražskou cestu při zavádění turistické infrastruktury.

Praha se na začátku 90. let nachází v jakémsi zrychleném režimu. Fáze objevení destinace je krátká, protože hlad turistů po objevování náhle přístupných postkomunistických měst je značný. Podobně i fázi vtažení destinace, při níž místní komunity objevují potenciál lokality, nelze vnímat jako naplněnou. Když v roce 2012 píše Dita Čermáková v knize Sociální proměny pražských čtvrtí (M. Ouředníček a J. Temelová, 2009) o podnikání na tzv. Královské cestě, uvádí, že zde v době realizace výzkumu fungovalo 87 provozoven vlastněných migranty, nejčastěji z jihovýchodu Evropy (50 provozoven), kteří do Česka většinou přišli již v první polovině 90. let. „Přestože 81 % domů [na Královské cestě] je ve vlastnictví českých občanů a institucí, lokalizované provozovny v parteru domů jsou z 61 % provozovány migranty. Jedním z důvodů je skutečnost, že celá zkoumaná oblast je specializovaná na prodej suvenýrů zahraničním turistům,“ píše Čermáková.

Jinými slovy, pro centrum Prahy není od počátku jeho porevoluční historie příliš typická významná participace místních obyvatel na turistické infrastruktuře. Záhy přichází zahraniční kapitál, proudící do rekonstrukcí hotelů a restaurací, historické jádro se navíc i nadále vylidňuje a jen mezi lety 1991 a 2006 přichází Praha 1 téměř o čtvrtinu svých obyvatel s trvalým pobytem, tj. více než 11 tisíc osob. Často na úkor hotelů a administrativních prostor.

Klíčová fáze rozvoje není ze strany místních úřadů příliš přehledná. Turisté jsou zpravidla ponecháni na pospas množství subjektů, často také podvodných, které si postupně rozdělují město, jako by patřilo jen jim. Nevznikají zároveň dlouhodobé koncepce ani strategie a město se vydává na cestu do neznáma, při níž netuší, kdo vlastně mají být jeho budoucí návštěvníci. Podobně i fáze konsolidace je přenechána v prvé řadě nekontrolovaně se rozvíjejícímu soukromému sektoru. Do Prahy postupně doráží velké hotelové řetězce, fastfoody, globální prodejní sítě a další služby, sloužící jako podhoubí masovému turismu, snižující nejistotu cestovatelů v neznámém prostředí – služby a produkty, fungující jako záchytné body, díky nimž se mohou masy návštěvníků cítit téměř jako ve kterémkoliv jiném světovém městě. Jako doma.

Kam směřujeme?

Nyní si musíme položit otázku, zda lze při pohledu na vývoj počtu hostů v HUZ v posledních letech pohlížet jako na zpomalování trendu a na dosahování limitu Prahy jako turistické destinace. Podmínka, podle které jsou místní náchylní k negativnímu a nepřátelskému vnímání turistů, se však zdá být bezezbytku naplněna. Nespokojené hlasy začínají stále více prosakovat a nacházet odezvu u místních politiků a celostátních médií.

Pochopení současného stavu znesnadňuje nedostatečně zmapovatelné prostředí, což se ukazuje být jedním z rysů současného věku overturismu. Rostoucí popularita ubytování v hotelových bytech nás ponechává smutně stát s nedostatečnými statistikami v ruce a zbavuje nás další kontroly nad městem. Podmínky se mění rychleji, než na ně městské úřady dokáží reagovat, a přináší s sebou problémy, které mnohdy samy nedovedou vyřešit, protože řešení je nedosažitelné bez zdlouhavé změny zákonů.

V kombinaci s překotným vývojem posledních 30 let, nedostatečnou infrastrukturou a s nevyjasněnými postoji k celé řadě důležitých témat se Praha ocitá v nezáviděníhodné pozici. Zda se městu podaří adaptovat na nové podmínky či stabilizovat příjezdový cestovní ruch v míře, která bude odpovídat rovnováze mezi turistickou destinací a místem pro život, tedy není v tuto chvíli vůbec jasné.

Literatura

Print Friendly, PDF & Email

Už jste četli?