Slavoj Žižek: Štěstí? Ne, díky!

Publikujeme překlad několika částí textu Slavoje Žižeka pro The Philosophical Salon, v němž se věnuje kritice tzv. happiness studies (Že neexistují? Podívejte se do vyhledávače!) na pozadí aktuálního skandálu Cambridge Analytica. Výběr přeložených pasáží je veden snahou zachytit to nejdůležitější z textu, pro lepší celkový dojem však doporučujeme přečíst si celý článek v jeho původní verzi v anglickém jazyce. Pokračovat ve čtení „Slavoj Žižek: Štěstí? Ne, díky!“

The Fake News Paradox and Its Challenge to Academia

Firstly, I have to admit, that all those ideas do not belong only to me, but also to other people who took part in a roundtable on fake news in French Institute “Human and Social Sciences in The Post-Fact Era”[1] on January 25th and in a later discussion. Therefore, I would better avoid calling myself a fully legitimate author, but partially a mediator of ideas which were born in the course of discussion few months ago. Pokračovat ve čtení „The Fake News Paradox and Its Challenge to Academia“

Polarizovaná, nebo odcizená česká společnost?

Před druhým kolem prezidentské volby je stále patrnější, že v české společnosti zeje hluboký příkop. Mohli bychom se zaměřit na různé charakteristiky a prokázat, že „pražská kavárna“ a „mimopražská hospoda“ tu byly už dřív, a nejspíš bychom došli k závěru, že hlasitost tomuto konfliktu propůjčil zejména rozvoj sociálních sítí a elektronických médií. V tomto krátkém textu se ale zaměřím na rovinu komunikace a s ní spojené důsledky rostoucí polarizace a odcizení české společnosti. Polarizace, o které je řeč, totiž vyjevuje nepříjemnou skutečnost – že přestávají platit fakta a mnohem důležitějším se stává, kdo různé výroky a tvrzení pronáší. Ztrácíme schopnost spolu mluvit. Pokračovat ve čtení „Polarizovaná, nebo odcizená česká společnost?“

Když už ani Mynář nevěří, že to vyjde

Nemá smyl sepisovat hříchy Miloše Zemana. Byl by to příliš dlouhý seznam, který by dost možná bylo třeba každé dva dny aktualizovat o další protimluvy a názorové otočky a doplňovat je o hysterické výkřiky jeho věrného hradního úředníka, vydávajícího se za mluvčího: prezident nevede kampaň, protože každý zná názory pana prezidenta, prezident povede kampaň, protože má být názorová, prezident nepůjde do debat, prezident půjde do debat, mohou to být dvě kampaně, více debat by voliče nudilo, prezident půjde do čtyř debat, míč je na straně protikandidáta… mohli bychom v této frašce pokračovat donekonečna a mohutná základna Zemanových voličů by stejně tuto nekonzistentní postavu, která s pravdou a názory nakládá ryze účelově, volila. Pokračovat ve čtení „Když už ani Mynář nevěří, že to vyjde“

Pohled pragmatické sociologie kritiky na dynamiku akademického sporu

O Tejkalové bez Tejkalové, o neslučitelnosti obcí a roli kvalifikovaných objektů.

Na akademické půdě Fakulty sociálních věd a celkově Univerzity Karlovy se odehrává spor o tom, jestli má nebo nemá dr. Alice Němcová Tejkalová zastupovat výše zmíněnou fakultu na pozici děkanky. Táto esej má za účel přiblížit dynamiku sporu a vývoje kritické argumentace a nabídnout pragmatický pohled na současné dění na akademické půdě, v jehož jádře leží nutnost přehodnocení materiálních objektů sloužících k posouzení vztahu ekvivalence mezi akademickými pracovníky a a představách o nich. Pokračovat ve čtení „Pohled pragmatické sociologie kritiky na dynamiku akademického sporu“

Proti sexbotům

Tak jako existuje kampaň Stop Killer Robots, která se snaží upozornit na nebezpečí autonomních robotů využívaných jako válečné zbraně, vznikla rovněž iniciativa Campaign Against Sex Robots, za níž stojí výzkumnice Kathleen Richardson, autorka knihy AI: Anxiety and Machines. Jádro její kritiky si přiblížíme v následujícím textu. Pokračovat ve čtení „Proti sexbotům“

Mýtus o „úpadku a pádu“

Některé mýty a konspirace se stále vracejí. I když jsou vyvráceny, dokážou na čas usnout a jako medvěd se po zimním období, kdy je malá hojnost, probudit a znovu nabýt nebývalé síly. Tohle věděl Umberto Eco, když se vydal na dráhu romanopisce. S neutuchajícím zájmem zasvětil část svého života studiu a osobitému zpracování těch největších konspirací v dějinách lidstva. Ve Foucaultově kyvadle neúnavně vyjmenovává náboženské sekty a řády, spřádající své temné úmysly na tajných setkáních, v Pražském hřbitově se zlotřilý Simonini stane autorem Protokolů sionských mudrců, které stojí za plány globální nadvlády židovského národa. Přestože jde o románové dílo, Protokoly žijí ve vědomí mnoha společenství v různých formách dodnes. Pokračovat ve čtení „Mýtus o „úpadku a pádu““

Jsme připraveni na intimitu s androidy?

Ačkoli vytvořit robota, který by doopravdy vypadal a pohyboval se jako člověk, je stále ještě za hranicemi našich schopností, debata o vztahu člověka k robotům je dávno nastolena, ať už v podobě témat postupující robotizace práce, limitů umělé inteligence nebo etiky při produkci sexbotů. V následujícím textu, který je zároveň komentářem volného překladu článku Modern Love: Are We Ready for Intimacy with Robots? z časopisu Wired, podnikneme cestu právě blíže k tomuto tématu, aniž bychom přitom chtěli bloudit katakombami etiky, jak je v případě tohoto fenoménu běžné. Pokračovat ve čtení „Jsme připraveni na intimitu s androidy?“

Big data v praxi, Čína bude hodnotit své občany

Čína je zemí netušených možností, přesto bychom nedoporučili učit se od tamních představitelů, jak stabilizovat společnost. V tomto ohledu dost možná jeden z nejzávažnějších plánů, Social Credit System (SCS), má totiž v roce 2020 vejít do fungování jako povinný pro celou populaci. Úkol vytvořit sytém, který má zavést hodnocení spolehlivosti jednotlivých občanů, dostalo již v roce 2014 osm firem. Situaci si nyní přiblížíme v následujícím textu, který je volným překladem článku Big data meets Big Brother as China moves to rate its citizens, vydaném v časopise Wired.

Pokračovat ve čtení „Big data v praxi, Čína bude hodnotit své občany“

Čím nás straší #metoo?

Někdy to vypadá, že ty feministky akorát lidi otravují a bylo by nejlepší je zakázat. Se železnou pravidelností se tak v případě, že do médií pronikne skandál ohledně obtěžování žen, bývají mezi prvními reakcemi apologetiky mužů: „Věci nejsou tak horké, jak vypadají. A co obtěžování mužů, myslel někdo na muže? To už se nesmí skládat komplimenty? Dokud jí to vyhovovalo, tak si nestěžovala, teď jí nikdo nechce, tak křičí,“ střílí se od boku a prioritou není zájem o problém a snaha o empatii, ale krizový management. Jedná se přitom o stejné rétorické figury, opakující se v různých variacích od doby boje za volební právo žen. My jsme pro ženská práva, ale tohle už je moc. Pokračovat ve čtení „Čím nás straší #metoo?“