Jistě jste někdy přemýšleli o studiu na zahraniční univerzitě, případně jste při svém studiu některou navštívili v rámci Erasmu a jiných studijních programů. Protože se však svět díky internetu stává stále propojenějším, vznikají nové možnosti přístupu k informacím. Pomineme-li nejjednodušší cestu v podobě serveru Youtube, na kterém můžeme nalézt jak nejnovější přednášky Slavoje Žižeka, tak debaty s Michelem Foucaultem či vysvětlení teorie Pierra Bourdieu, existují i další vzdělávací kanály. Jedním takovým může být videobanka s přednáškami TED, dalším pak Coursera s možností zápisu do e-přednášek. Obojí může být velmi užitečným a inspirativním počinem pro široké masy lidí, o efektivitě dopadu takového vzděávání však můžeme vést dlouhé diskuse.
Pochopitelně, špatného učitele videonahrávka nejspíš nahradí, dobrý učitel patrně upoutá pozornost a předá informaci studentům efektivněji. Osobní kontakt je nepochybně důležitý, o potřebě seminářů a společných diskusí v menších studentských skupinách ani nemluvě. Samotnou diskusi o světlých zítřcích e-learningu, kdy lidé v teple svého domova hltají záznamy, přenechám ale někomu jinému a vrátím se zpět ke zmíněným projektům. Tím prvním je TED s podtitulem ,,Ideas Worth Spreading“, který na vícero platformách (internet – www.ted.com, aplikace pro mobilní platformy k nalezení v příslušných e-obchodech) prostředkuje stovky přednášek nejrůznějšího zaměření. Jedná se o konferenci, která se od roku 1984 zaměřuje na širokou sféru lidského poznání, inovace a technologie (TED je zkratkou pro Technology, Entertainment, Design). V rámci přednášek, které mají 18 a méně minut, musí inovátoři, vědci či nadšenci ze svých oborů vyložit své pojetí, přičemž kromě kategorií obsažených v názvu konference jsou to například přednášky z oblasti globálních otázek či byznysu, nicméně v duchu postmoderního pojetí vědy zde najdeme otázky dotýkající se v mnohém oblasti sociální teorie. Nutno zároveň dodat, že kvalita něktrých příspěvků může být značně kolísavá či – bez pejorativního nádechu řečeno – podivínská nebo povrchní. Nadšení však přispěvovatelům nechybí a protože otevřená společnost stoj zejména na sdílení myšlenek, je třeba věnovat TEDu bližší pohled v duchu optimistického ,,pro každého se něco najde“.
Aktualizováno: Ve čtvrtek 27. září na půdě areálu Univerzity Karlovy v Praze v Jinonicích proběhne česká konference v rámci TED. Více informací zde.
Druhým projektem je podaná ruka akademické sféry širokým masám z celého světa. Jelikož se perspektivou e-learningu nezabývám, jistě nyní opomíjím mnohé fungující koncepce vždyť jen v českém prostředí mnohé univerzity nabízí nahrávky svých kurzů. Účelem této zprávy je však upozornit na zmíněnou Courseru, která na adrese www.coursera.org nabízí nahlédnout pod pokličku řady světově známých univerzit, kdy v jejich seznamu můžeme najít například stanfordskou univerzitu či princetonskou. Dohromady se jedná o 16 univerzit nabízejících 116 kurzů (jak technických, tak humanitních, sociálněvědných, přírodovědeckých…), do nichž se zájemci o vědění mohou zapsat. Kurzy mají zpravidla 6 až 10 týdnů a jejich součástí je sledování přednášek, vyplňování závěrečných on-line testů a odevzdávání písemných prací, tedy možnost kurz doopravdy absolvovat. Protože v pozadí projektu stojí nemalé investice a snaha o to systém pouze nedotovat a učinit ho životaschopným a výdělečným, lze v souvislosti s ním číst nadšená tvrzení o tom, že cílem je, aby nebyly vzdělávány tisíce, ale miliony lidí. Jaké jsou vedlejší efekty masového vysokoškolského vzdělávání na samotný systém vzdělávání je nicméně patrné a je o nich diskutováno nejen rakouským profesorem Liessmannem, ale i v rámci české vysokoškolské reformy, proto si neodpustím lehký skepticismus ohledně kvality vzdělávání ,,milionů po internetu“. Na druhé straně je třeba brát v potaz, že kurzy dodávají kvalitní vzdělávací instituce a zpřístupnění některých kurzů bez nároku na jakoukoliv certifikaci ,,nabytého“ vědění je pozitivním krokem, protože jak bylo řečeno k TEDu – myšlenky si zaslouží být šířeny, mohou mít inspirativní, motivační a rovněž demokratizační dopad na vrstvy lidí, pro něž je elitní vysokoškolské vzdělání nedosažitelnou metou. Jen se na to prosím nespoléhejme.
Jak uvádí český server Lupa.cz, podobný projekt není osamocen a například Harvard University, kalifornská Berkley a Massachusetts Institte of Technology od letošního podzimu spouští neziskový projekt edX dotovaný částkou 30 milionů dolarů. Podtitul zní ,,The Future of Online Education for Anyone, Anywhere, Anytime“. O projektu platí totéž, co jsem zmínil v minulém odstavci. Snad jen na závěr dodám, že podobné počiny v dnešní online době přenosných počítačů, tabletů a chytrých telefonů budou růst a ve svém důsledku se stanou součástí globálního boje o to, kdo světu předloží vědění. V tomto informačním věku to lze chápat jako součást boje o kulturní hegemonii, protože otisk kultury je nutně přítomen i v technických oborech. Je třeba mít na paměti, že Spojené státy nedsáhly svého celosvětového vlivu jen díky technické vyspělosti – jejich vývozním artiklem byla zejména kultura. Na posledních dvou univerzitních vzdělávacích projektech je však pozoruhodné, že se nepouští ve větší míře do sociálních a politických otázek, ačkoliv takové kurzy vyžadují nejméně ,,rekvizit“. Možná by mohly narazit na nevoli v méně demokratických režimech, nesouhlas partnerských univerzit mimo západní svět, nicméně například sociologii můžete studovat od příštího roku ,,na Princetonu“. To už je však jen mojí spekulací, kterou buď potvrdí, nebo vyvrátí budoucí vývoj.
Zapíšete-li se do některého z kurzů, napište nám své zkušenosti a v každém případě nám v diskusi sdělte svůj názor na online vzdělávání.
Zdroj úvodní ilustrace: www.sxc.hu, autor autor shho.
