Okamžitě po vyhlášení výsledků prvního kola prezidentských voleb, začala média, ať už televize nebo deníky a zpravodajské servery, kritizovat agentury, které připravovaly předvolební výzkumy. Agentury se podle novinářů prohřešily tím, že se jejich týdny či měsíce staré výstupy šetření neshodují s výsledky voleb. Už v sobotním prezidentském speciálu Václava Moravce byly patrny jisté náznaky nespokojenosti s výsledky výzkumů, o den později se na zpravodajských serverech (např. novinky.cz, E15 a další menší média) začaly objevovat texty, které sociology přímo obviňovaly, že svou práci dělají špatně, resp. že nejsou schopni predikovat výsledky voleb. Všechna tato obvinění z neschopnosti však plynou ze zásadního nepochopení sociologického výzkumu. Každý předvolební výzkum totiž reflektuje situaci v okamžiku dotazování, nikoliv v den voleb.
Kvantitativní sociologie by byla nejmocnější vědou ze všech, kdyby uměla předvídat budoucnost. To však neumí a pravděpodobně nikdy umět nebude. Všechny informace, které socioložky a sociologové získávají od lidí, odráží situaci, která existuje v čase dotazování. A pokud mluvíme o jevech tak nestabilních jako je v tomto případě volební chování, musíme si být této skutečnosti vědomi dvakrát.
Jak již brzo s velmi vysokou pravděpodobností ukáží data Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) nebo dalších agentur, které připravují povolební výzkum, byly tyto volby specifické především v tom, že velká část voličů a voliček se rozhodovala na poslední chvíli. Pokud byste se ptali lidí ve svém okolí, koho volili a kdy se pro volbu rozhodli, pravděpodobně byste se dozvěděli, že velká část z nich (možná většina?) se rozhodla v posledních dvou týdnech, a co je podstatné, mnoho z nich se rozhodlo až několik dní před volbou nebo dokonce přímo v den volby. Přesné informace o podílu těch, kteří se rozhodli na poslední chvíli, přinesou až sociologická šetření, avšak již teď je možné říci, že velká část lidí ještě dva týdny resp. týden před volbami nevěděla, koho bude volit. A jak chcete s pomocí sociologických metod odhadnout výsledky voleb měsíc nebo týden před volbami, když lidé neví, komu svůj hlas dají?
V případě, že by se výzkumy konaly v den voleb (což se občas děje, říká se tomu exit-poll šetření, ČT si je nechávala dělat v dobách, kdy zpracování výsledků ČSÚ nebylo tak rychlé), výzkumné agentury by získaly výsledky odpovídající skutečnému výsledku voleb. Ale protože se výzkumy konaly měsíce a týdny před volbami, kdy respondenti zdaleka netušili, komu svůj hlas ve volbách dají, nemohly agentury bez přispění magických sil a kouzel v žádném případě zjistit, jak volby ve skutečnosti dopadnou. Jejich výsledky odrážely stav, ve kterém se populace nacházela v době šetření. Výstupy z výzkumů tak v žádném případě nebyly „špatně“, jak se snaží veřejnosti vnutit některá média, ale poskytly nám velmi cenné informace o tom, jak se lidé před volbami rozhodovali, jak byli nejistí a jak měnili názor.
