Mýtus o úpadku a pádu civilizací je populární. Vytvářet analogie ke složitým a dlouhodobým sociálním, hospodářským a politickým procesům je paradoxně až příliš snadné, protože dávná historie snese mnohé – nedokáže už mluvit sama za sebe prostřednictvím hlasu přeživších. Tak se tedy dokola dozvídáme o hrůzách pádu velkého Říma, o tom, že ho rozložila někdejší dekadence a snahy o emancipaci, podobné všemu, co se děje dnes. Nemůžeme se tedy divit, že se mýty takového typu nejčastěji šíří ve chvílích, kdy jsou narušeny konzervativní jistoty a vyzvány staré pořádky (zvlášť prominentní postavení má v tomto ohledu téma genderu).
Jako paralela k dnešní údajné dekadenci většinou vystačí Caligulův kůň, který se prý měl stát senátorem. Co na tom, že to nedává smysl ani historicky, ani fakticky – Caligula žil už na začátku našeho letopočtu, tedy dlouhá staletí před rozpadem Říma, a skutečnost, že svého koně učiní konzulem, měla být podle historických domněnek jen výrokem, kterým chtěl Caligula dát najevo své opovržení senátory.
Proč tyto falešné paralely a vadné analogie jejich šiřitelům tak lehce procházejí? Proč jsou natolik populární, že se stávají součástí společného vědomí Západu? Co když je to proto, že jsou v souladu s dominantním řádem a ničím ho neohrožují. Vezmeme-li si takový „rozklad tradičních hodnot“, nedílnou součást mýtu o pádu velkého Říma, tak s ním si dokáže současný neoliberalní pořádek docela snadno poradit. Může ho buď spolknout a zužitkovat v rámci šířící se hedonistické kultury, nebo ho zachovat – a příliš mnoho se nestane. Nedotkneme se totiž toho, co se stávající řád snaží stále dokola zamlžovat, vynechávat a činit nevyhnutelnou a přirozenou součástí našich životů: nedotkneme se příjmové nerovnosti. Ta je přitom historicky pravděpodobně tím nejdůležitějším činitelem, který vždy nakonec zapříčinil erozi a následnou destrukci civilizací.
Walter Scheidel, profesor dějin Říma ze Stanfordské univerzity, ve své knize The Great Leveler tvrdí, že příjmovou nerovnost lze zmírnit příslušnými politikami, k vyrovnání ale může dojít pouze úpadkem nebo rozvratem stávajícího řádu. K tomu historicky docházelo válkou, nemocí, kolapsem státu nebo revolucí. V rozhovoru pro MarketWatch Scheidel tvrdí, že pokud některá politická opatření fungovala, byla vždy zakořeněná v jednom z těchto násilných otřesů.
Scheidelova kniha je podle jeho slov prvním pokusem stopovat v dlouhodobém měřítku evoluci ekonomické nerovnosti. Přestože se přiznává k určitému eklekticismu ve zdrojích, ze kterých čerpal, odhaluje, že právě zmíněné násilné otřesy byly v různých historických obdobích rozhodující pro redukci nerovnosti.
Pozoruhodné je například zjištění, že ačkoliv dnes žijeme v demokratických a industriálních společnostech, existují pořád víceméně stejné zásadní síly, které dokáží zmařit politické pokusy o zmírnění nerovností, jako třeba v 7. století př.n.l., kdy byl elitami překažen pokus poradců čínského císaře o omezení vlastnictví půdy.
Když ale Scheidel mluví o dnešních nerovnostech ve Spojených státech, zůstává optimistický a zmiňuje různé evropské recepty, agresivnější zdanění bohatství, dostupnost vzdělání mladých lidí či rekvalifikace starších. Jaká měřítka uplatnit a jaké kroky s jakou razancí uplatnit, bude věcí budoucích politik, ty se však už nyní rodí, protože jedno je jisté: rostoucí nerovnost má potenciál k destabilizaci společnosti. Je spojená s rostoucím stupněm politické polarizace, která se dnes objevuje v mnoha zemích, ačkoliv na sebe může brát podobu kulturního konfliktu, roucho migrační krize a podobně.
Nelze empiricky jasně určit, jaká úroveň nerovnosti automaticky vede nějakému druhu sociálních otřesů nebo násilné reakci, protože efekt není systematický, potenciál ale postupně roste. Zrádné je, že ani vyšší míry nerovnosti nemusí poškozovat ekonomiku jako takovou a ta potom nemusí nijak signalizovat, že se něco děje, zatímco se společnost zmítá v sociálních a politických otřesech. Ostatně nedávné analýzy ukazují, že bohatí hromadí ekonomický růst.
Zapomeňme tedy na mýty o pádech civilizací z důvodu, že pomalu přestává platit jeden nebo druhý kulturní či sociální vzorec. Mnohem větší hrozbou je růst příjmové nerovnosti. Její nejvnitřnější problém pak spočívá v tom, že je, zdá se, výchozí podmínkou civilizace, zmapovatelnou tisíce let nazpět.
Úvodní ilustrace: Thomas Cole: The Course of Empire: Destruction (1836)